Welcome to Canada

A je to tady. Jedeme do Kanady!

Já jsem žádala o Working Holiday Visa už 4 krát. Konečně se to povedlo a spolu s Pepčou jsme obdrželi dopis, na základě kterého nám bude při vstupu do Kanady uděleno pracovní vízum na dobu jednoho roku.

Pocity smíšené. Těšíme se, ale zároveň je tam zase obava z nového začátku. Člověk potřebuje štěstí. Není tak jednoduché najít auto, bydlení a práci. Chce to trpělivost a optimismus.

Letíme do Calgary. Letenky nás stály okolo 8000 Kč. Ale přestup máme v Londýně a to hned 12h čekání přes noc. Chvíli nám trvá než najdeme vhodné místo na spaní. Já osobně noc hodnotím za úspěšnou! Důkaz: tekla mi slina a zdál se mi sen!

V Calgary vyzvedáváme bágly a jdeme na imigrační. Kde si z nás pan úředník dělá srandu. A říká, že slyšel, že medvědí v Kanadě mají rádi Čechy.

Víza máme. Ještě potkáváme další českej páreček s podobnými plány jako my. Sedame do autobusu a jedeme směr Martindale. Kde máme zamluvený air bnb. Cestou tam potkáváme jen lidi tmavé až černé kože. Náš pan domácí je taky z Afriky. Ale je v poho a má strašně roztomlyho chlapecka. Jen jeho dům je skrz na skrz procpelej kandzou!

Druhý den je sobota a náš lov káry začíná. První auto, které vidíme je bílý Chevrolet. Přijel s ním 81 letý důchodce Ed. Který se v našem příběhu objeví i později

---

Upřímně, jsme nečekali, že to bude tak těžký najít auto. Problém je, že se nám ozývají hlavně Indové. Nechci znít rasisticky, ale těm člověk nevěří ani nos mezi očima.

Příklad! Přijede týpek, v telefonu řekne: do toho auta nebudete muset vrazit ani penny! Přijede s autem, který je zrezlý jak bejk, dělá divný zvuky. Ale on tvrdí, že auto je prostě boží. Pepča mu pak říká, že ze zákona bude muset dělat znova technickou kontrolu, to kvůli pojištění. Týpek tvrdí, že to není pravda. Voláme tedy na pojišťovnu. Pojišťovna to potvrzuje. A typek najednou. Víte co? Já si myslím, že to auto pro Vás není vhodné! Páč mu bylo jasný, že to supr-boží auto by neprošlo technickou! Vyčůraný jak díra do sněhu jsou.

Dny utíkají a my pořád nemáme vůz. Během toho řešíme ještě SIM karty, otevíráme si účet a zařizujeme si SIN, číslo sociálního pojištění, bez kterého by jsme nemohli pracovat. Zjišťujeme, že Calgary je opravdu hodně multikulturní. Pan Číňan co nám zřizoval účet měl hodně mandarínský přízvuk, skoro jsme mu nerozuměli.

Transport je tu mega drahý. Za jízdenku na 90 minut dáte $ 3.30., za celodenní $10.50. Takže raději chodíme pěšky. A musíme říct, že Calgary není připravené pro chodce. Několikrát se nám stalo, že nás navigace vedla pěšky přes čtyřproudovku. Místa tady nejsou rozumně pospojovaný. A my jsme skončili tak, že jsme museli chodit různýma oklikama aby jsme se dostali domů. V nohách 1000 mil!!

Nesmím zapomenout napsat o nečekané změně počasí. Byla to naše druhá noc v Kanadě, jdeme pomalu spát a koukáme, že poletuje snížek. Ráno odhrnujeme závěs a všechno je zasypané sněhem. A pořád sněží. Zůstáváme doma. Tohle není vhodný počasí na lovení auta.

Odpoledne si vaříme čajíček do termosky a jedeme do centra. Chceme vidět Calgary zapadane sněhem.

Ctrain. Hlavní způsob dopravy. Selhává. Po cestě se zasekl a my travíme minimálně půl hodinu extra na palubě se studenty z Nelson Mandela High School. Je to zvěř. Kluci (všichni s africkými kořeny) se snaží udělat dojem na dvě spolužačky.) Věší se a hopou na tyčích. Řvou nahlas, smějou se a bohužel i nadávaji. Docela zvostra. Nikdo jim nic neřekne. Až to po chvíli začíná být celkem nepříjemný. Uf. Jedeme dál. Ale situace se nelepší. Cestou nastupují a vystupují feťáci různých druhů a ras.

Většina z nich jsou prý původní obyvatelé Kanady. Indiáni, kterým byla odebrána půda. A jako omluvu jim vláda vyplácí doživotní rentu. Ale vypadá to, že mají problém se socializací a tíhnou k závislostem. O ou!

Den jsme zakončili procházkou po parku. Nevšední pohled. Stromy s barevným listím, zapadane sněhem. Sněhu už alespoň půl metru. Ale ty nejotrlejši, skalní cyklisti jezdí neohroženě dál. Nechápeme!