" CZECHing out" Vancouver Island

Jsme nalodění na trajektu. Právě jsme se rozloučili s US. Ale naše dobrodružství nekončí. Jen se přesouváme z US zpět do Kanady. Vyloďujeme se ve Victorii, hlavním městě Britské Kolumbie. Maličko se bojíme jestli nás vpustí zpět. Člověk nikdy neví. Vyjíždíme z útrob trajektu a míříme k budce, ve které už na nás čeká seriózní celník. Rozhovor připomíná rozpravu hluchého s blbým! Strážce hranice evidentně nemá moc informací o našem typu víz a klade nám záludné otázky, na které není snadné odpovědět. Například otázka typu kde bydlíte, si vyžaduje zamyšlení. Momentálně bydlíme v autě, ale to mu zas úplně říct nechceme! Ale trvalé bydliště máme v ČR. Přemýšlíme pár piko sekund. Týpek, zřejmě netrpělivé povahy, nabývá dojmu, že nerozumíme anglicky a hlasitě několikrát opakuje otázku a artikuluje tak, že mu malém vyskakuje huba z pantu! Řve na nás "Where do you live??" Ty kráso! "Calm down!" Říkáme si! A odpovídáme mu, že bydlíme v Albertě, páč auto máme taky z Alberty, tak aťmu to dává smysl. Jsme vpuštěni zpět, ale zážitek na celý život. Euforii z toho, že jsme zpět v Kanadě, což je momentálně náš domov, rychle hatí problém se zaparkováním. Uf, místo jsme našli a jdeme na chvíli brouzdat uličkama Victoria City. Victoria se zdá jako sympatický město. Navštěvujeme Farmers Market a China Town. China town, je úplně mikro oproti třeba San Fran. Jsme nadšený když v Čínských potravinách nacházíme plynové bomby za super cenu pro náš vařič. Začínáme totiž dělat zásoby. Chystáme se do odlehlejších části Vancouveru Islandu, tak ať jsme připraveni. Opouštíme Victorii s hudebním doprovodem pouličních umělců. Pobyli bysme déle, ale parkování je tady fakt krize.

Vydáváme se na cestu. Směr Tofino. Noc trávíme v hodně zvláštním kempu. Kemp jsme našli díky naší appce. Když přijíždíme nevidíme to, na co jsme zvyklí. Ocitáme se na něčí zahradě. Chvíli hledáme pokyny co a jak. Nacházíme tabuli, která říká ať se jdeme nahlásit správci objektu. Oukej, následujeme šipky. Ty nás vedou přímo do baráku, kde taková babča zrovna připravuje večeři pro syna a manžela. V obuváku jí platíme za jednu noc a následuje klasická konverzace. Odkud jste? Co děláte atd.. přejí nám hezký pobyt v Kanadě. Paní se velice důležitě zamýšlí a odkazuje nás na místo 12 v kempu. To prý pro nás bude nejlepší. Dorazíme na místo a skoro řveme smíchy. Takový místečko nakřivo u stromu. Ale co? Je to jen jedna noc. Kamošíme se hned s jedním domorodcem. Zjišťujeme, že tohle vlastně ani není kemp. Je to spíš taková osada, lidi tam mají zaparkovaný maringotky na celý léto. Stejně jako náš nový kámoš Frank. Ten jezdí v zimě na Kostariku, kde má přítelkyni a v létě si vydělává v Kanadě jako "hodinový manžel". Sedíme s ním u plynového ohně před jeho karavanem a sledujeme zapadající slunce, jezero a lovící orly.

Ráno jedeme dál. Stavíme v městečku Port Alberni. Procházíme se okolo přístavu. Pepča někde vygooglil, že tu je vyhlášená rybárna. Neboť přišla chuť na uzeninu. Kupujeme uzeného lososa a žena za pultem nám nabízí žebra jako dnešní spešl. Berem je! Ládujeme se na lavičce. Žebra: absolutně delikatesní záležitost!

Po noci strávené v krásném free kempu u řeky někde v lesích za Port Alberni pokračujeme dál v cestě a návštěvujeme malinkaté městečko Ucluet. Kolem Ucluetu vede Wild Pacific Trail. Pravdou je, že oceán je tady asi dost divoké povahy. Zrovna je odliv, tak se to ani nezdá. Ale všude po plážích jsou naplavené, vodou a skalama obroušené mega klády. Zároveň se dočítáme, že zde v minulosti ztroskotala spousta lodí. Musíme ale uznat, že výhledy na zdejší pobřežní panorámata jsou

vy-vo-ně-ný!

Přejíždíme do sousedního populárnějšího Tofina. Jsme v Národním Parku a to znamená že, člověk musí za pobyt platit. Když si jdeme koupit povolení k automatu na parkovišti, nacházíme tam až do zítra platné vstupenky! Super! Někdo nám právě ušetřil $ 20 CAD. Děkujeme! Ty peníze projíme, tuším! Pepča jde k večeru shrednout místní vody na surfu. Máme jen jedno prkno a voda studená, tak jdu na špacír po krásné Long Beach, která je opravdu dlooouhá! Následuje večeře na parkovišti. V Tofinu je ubytování, všeho druhu předražené. To nevadí, naše aplikace wikicamps radí přespat u skládky. Je to prý velice frekventovaný spot a chodí sem medvědi na čmuch. Na místě určení parkujeme těsně před západem slunce. Usínáme. Jít močit v noci = sežrání medvědem! Proto mám zákaz! Když se ráno budíme, je kolem nás aut, až to není pěkný. Ale medvěd žádný. Trochu zklamání. Uvnitř cítím, že jsem ho vlastně vidět chtěla. Ráno si děláme snídani s výhledem na Long Beach. Všude kolem surfaři. Spíše teda turisti, co si půjčili surfy. Protože pokud nezasurfuješ v Tofinu, jako bys nežil "Bro". Půjčujeme ještě jedno dlouhé prkno v prodejně, kde u kasy na volno sedí krásný barevný papoušek. Běžíme do vody. Zakuklený od hlavy až k patě chytáme vlnky o sto šest. Vracíme prkno a ještě brouzdáme v Tofinu, které je plné restauraci a coffee shopů. Je to hezké městečko hemžící se turisty a preplněné společnostmi, které vás vyvezou na pozorování velryb nebo medvědů a to třeba lodí nebo hydroplánem. Nebylo by špatné tu v létě pracovat. Ale sehnat ubytování se zdá nemožné. A na skládce člověk žít nechce!

Opouštíme Tofino a míříme do naší nejvíc vysněné destinace, na kterou se těšíme už od chvíle, co jsme opustili Sun Peaks. Mekkou našeho tripu je Nitinat Lake. Místo hluboko v lesích. Kde bydlí jen pár Indiánů, kteří se živí rybolovem. Těšíme se na to, že zůstaneme několik dní na jednom místě. Cestování je boží, ale je fajn se na chvíli zastavit, přestat myslet na to, kam člověk pojede, co chce vidět kde bude spát a kolik ho to bude stát. Nás čeká na Nitinat, pravá kitovací dovolená! Can't Wait!!