Vive La France

Tak opět kočujeme za prací! Tentokrát však nemíříme daleko. Ve francouzských Alpách, konkrétně v lyžařské vesničce Les Coches na nás čeká Chalet Mathilde. Taková sympatická horská chatička, o kterou se budeme s Pepčou celou zimu starat. Náše práce nese anglický titul. Pracujeme totiž pro anglickou firmu SkiLa Source a titul zní: Chalet Host couple. Chatička "Mathilda" má kapacitu 14 osob. A těmto osobám budeme během jejich týdenního pobytu k ruce. Mathilda bude naším domovem a 425 km sjezdovek za barákem se stane naším obrovským hřištěm pro volné chvíle! Vše to zní náramně idylicky, že? Pojďme se podívat jaká byla realita a naše první dojmy z nové práce!

---

Let nám zaplatil zaměstnavatel. Cesta začala v Pardubicích u Pepči. Kde jsme se během pár dní zkoušeli zabalit. Mimochodem, lyže, snowboard, hůlky, lyžáky, helmy...jsou absolutně neskladné předměty, proto to byla celkem výzva. Zároveň pobalit se do váhových limitů EasyJetu s vědomím, že všechno budeme ještě muset táhnout vlakem...to není Easy a je to úkol přímo zapeklitý. Ale vše jsme týmově zvládli a se ztrátou jen jednoho poutka úspěšně přistáli v Genevě, kde nás zachraňuje česká pětikoruna, kterou rveme do vozíku na kufry. V Genevě nás vyzvedava paní šoferka s růžovými vlasy a veze nás až do Les Coches. Venku už je tma. Takže já to klasicky lámu za první zatáčkou a probouzí mě až Pepča, že už jsme na místě. V " Mathildě" nás vítá naše šéfová Linda! Linda je asi okolo 50ti a zdá se moc fajn, furt se směje na celý kolo a s manželem Chrisem mají kapelu! Ona zpívá a Chris hraje na kytaru. "

Šéfové: Linda zpěvačka v sukni, Chris kytarista v kloubouku.

Naše chatička Mathilda je moc pěkná. Ale co nás k smrti vyděsilo byl bordel a spousta nesmyslných věcí všude se valejicích. Klíčová místnost pro nás job... kuchyň...je prostě obyčejná, jak z lepšího paneláku! Pracovní plochy tu moc není. Úložného prostoru taky ne! Trouba plynová! Chce se nám hned jet domů. Páč představa toho, jak tady vaříme pro 14 lidí "tří Chodové dinner party menu" je jak z katastrofického filmu. Náš pokoj je mikro s výhledem na hot tub! Při interview dělali machry, ale hajzl máme na chodbě a brutálně zatouchá. Pepča mě natáčí na Go Pro a dokumentuje první dojmy. Ptá se mě: "šuvi, kde jsme?" A sám si odpovídá: " v pěkný brynde!" Chris má bohužel dnu, tak se s ním uvidíte později": oznamujeme Linda. Taky nám sděluje, že zítra máme volno, tak ať si odpočineme. Nám to ale nedá a začínáme dělat si dělat pořádek. Následující večery totiž budeme vařit pro Lindy přátelé. A vzhledem k tomu, že kuchyň a jídelna jsou plné beden, jejichž obsahem je všechno od koření až po svíčky, tušíme, že je to prebíračka na několik hodin. Padá sníh a my se učíme pracovat se strojem na odklízení sněhu. Mašina co vypadá jako sekačka na trávu, ale místo toho plive snih a kameny je drsné monstrum. Pepča jí ale naštěstí dokáže zkrotit. Já raději dávám přednost lopatě!

Sžíváme se s Mathildou, uklízíme, přebírame spoustu krabic s různými předměty a večer vaříme večeře pro známé našich bosů. Je to vlastně takové každodenní přípravné Prostřeno. Naštěstí sklízíme úspěchy. A zjišťujeme, že vaření zdaleka nebude ten největší problém. Problém je prostor, malá myčka a šéfíci, kteří se začínají zdát dosti "punkové" povahy. Nějaké zaučení a trénink...ten téměř neproběhl. Tak to děláme, jak to cítíme! Dalším hektickým bodem naší práce je SHOPPING! Nakupování na týden pro 12-14 lidí!!!!! Je psycho! Postup je následující: já mám na starost zeleninovou a ovocnou sekci a Pepča vše ostatní. Já musím vše vážit a zlepšuji tak svoji znalost francouzské slovní zásoby v okruhu ovoce, zelenina! Váhy s obrazovkou už ovládám tak, že radím dětem a seniorům! Supermarket, který je tak půl hodiny od naší vesničky má z nějakého záhadného důvodu podlahu nakřivo. Takže je nutné nespouštět vozík z očí nebo vám prostě odjede! Dalším bodem zlomu je pokladna. Vyskládání všeho na pás a nandání všech předmětů zpět do milionu tašek je aktivita, u které se člověk minimálně zapotí a po zaplacení má pocit jako by zdolal Everest. Pak napustit plynovou bombu, nabrat benzín a zpět do Les Coches, tam vše vyndat do miniaturní spíže a obyčejné domácí lednice, to je jak hrát Tetris.

Vše to zachraňují ty panoramata tady okolo. Když vyjdeme před chalupu, vidíme Mont Blanc. Před barákem nasadíme lyže a vyjedeme lanovkou a máme okolo sebe hory, kam oko dohledne! Je to dech beroucí výhled a naštěstí nám to dobíjí baterky. Dokonce když člověk zvedne hlavu od dřezu v kuchyni, musí uznat, že jsme na krásném místě!

Za sebou máme tři skupiny hostů! Každá banda na nás vytvořila zcela jiný dojem a vyvolala v nás velice odlišné emoce.

První skupina: Francouzská familie, tři generace, 12 lidí, z toho 3 děti, pouze dva trochu anglicky mluvící. Hned první večer nám nablili v garáži a Pepča do toho hned ráno stoupl! Boží! Zážitek to byl i proto, že jsme museli přichystat francouzkou vánoční večeři! Foie Gras, pečenou krůtu a jako dezert vánoční poleno. Vše jsme zvládli a byli z nás nadšení. Akorát jsme po prvním týdnu padali na hubu a to byl teprve začátek!

Druhá skupina: Britská rodinka. Velice vzdělání lidé, ve skupině bylo několik urologických chirurgů, byznysmani a milovník opery. Myslíme, že nám byli odměnou za předchozí náročnou skvadru. Byli velice milí, uměli se chovat a vůbec nic po nás nechtěli. A ještě nám nechali tučné dýško se slovy, že jsme jim poskytli nejlepší servis a stravu za 30 let co jezdí na hory. Třetí skupina: Ta obsahuje čtyři kluky ve věku 5-12. Tudíž řev, honičky po chodbách, brek, rozbitý skleničky, hlavy, postele a další předměty, to je na denním pořádku. Rodiče jsou totiž na dovolený se vším všudy a dávají si volno i od rodičovství. Tahle skupina se snést dá...ale lhala bych, kdybych řekla, že se netěším až odjedou! Jsou z Jižní Afriky a někteří členové skupiny nikdy neviděli sníh! Náš týden je od soboty do soboty! V sobotu se mění skupiny a je to celkem náročný den! Člověk se ani nestačí vzpamatovat z toho, že jedna skupina odjela a už musí vařit a uklízet pro skupinu další! Je to den plný očekávání. Pokaždé jsme napjatý jak struny, koho nám minibus zase doveze! Tak nám přejte štěstí, ať už nemáme žádný kobry v garáži a děti s rodiči, kteří si své ratolesti umí zkrotit!