Povídky z Mathildy aneb Slouhové v Akci

travelmor
30. 3. 2020
Minut čtení: 6

Aktualizováno: 31. 3. 2020

Hlásíme se po delší odmlce, ale zato přinášíme exkluzivní příběhy ze zákulisí naší práce ve Francii, která nese vznešený název: CHALET HOST COUPLE.

Byli jsme zaměstnáni Britskou Soukromou Firmou vedenou šefíky: Lindou a Chrisem. Popisem naší práce bylo se starat o hosty, kteří si zaplatili týdenní dovolenou v Chalet Mathilde, která pohodlně pojme až 14 lyžařů. Jejich pobyt má být bezstarostný a to je moment kdy do jejich vytouženého týdne vstupujeme MY!

Pepča s Ivčou jsou tady proto: "aby se stali součástí vaší nezapomenutelné dovolené v resortu Paradaski, Les Coches." Jinými slovy ti dva jsou tady proto, aby vám vařili, uklízeli po Vás a líbezně se na Vás usmívali. A to i v případech, kdy jste jako hosti naprosto nesnesitelní a naše profesionalní dvojka si od druhého dne představuje jak Vám při odjezdu mavá na rozloučenou.

To je mapa naší malebné vesničky Les Coches. Při pozorném prozkoumání uvidíte i polohu naší chaloupky Mathilde.

Musím říct, že to opravdu byla pestrá přehlídka různých druhů skupin a osobností.

Tímto bych chtěla zhodnotit letošní sezónu a podělit se s vámi o naše zážitky a nezapomenutelné události, které se během této zvláštní práce staly . Celkově musím uznat, že takhle zpětně mi už nikdo nepřijde tak strašný. Ale pravdou je, že párkrát jsme opravdu počítali dny a modlili se ať už jsou proboha pryč. Nutné dodat, že chaloupka Mathilda byla naším domovem. Vyfasovali jsme pokojík, kterým vedla odpadní trubka...takže když někdo v pokojích nad námi spláchnul, u nás v pokoji teskně hučela Niagára. Jo i do noci!!! A pokoj nevylepšil ani výhled na vířivku nebo wc a sprcha na chodbě. S celkovým zázemím jsme moc spokojení nebyli. Připadali jsme si jako někdo, kdo má týdenní návštěvy několik měsíců v kuse. Nebudeme si nic nalhávat a klidně vám přiznáme, že jsme nejspíš na tento typ práce prostě moc starý.

A teď HIGHLIGHTS OF THE SEASON, neboli TOP UDÁLOSTI sezóny

Kobra sem Kobra tam!!!!

Sezonu zahájila francouzská rodinka. To bylo celkem peklo, jelikož naše fránina je velice neplynulé povahy. Přesněji řečeno, ono ani nemá moc co plynout. Klientela měla být především Anglicky mluvící. Ale proč nezačít hned něčím ostřejším. Nenechali jsme se vystrašit a zvládli jsme to. Odvařili a odservírovali jsme i francouzskou Štědrovečerní večeři, která trvala asi 4 hodiny. Odměnou byla "Kobra" v garáži. Ráno jsme tam měli prostě regulérně nablito a Pepča se hned po ránu nechal uštknout. Když v ranním šeru cestou pro pečivo vstoupil do smradlavého "koláče", který tam už nějakou tu chvíli ležel. To byla první nezapomenutelná historka sezony v Alpách.

Kdo lže ten krade...

Lži a mlžení hostů je kapitolou sama pro sebe. Například rozbitý rám postele, který sto pro vznikl urputným skákáním neukázněných Jihoafrockých dětí na onom lůžku...rozbitá postel byla vysvětlena nepromyšlenou lží: " No on se prostě na tu postel jenom převalil a ono to ruplo!" A ještě to chytře svedli na asi 20 kilového chlapečka. Tak určitě!!!!!

Vířivka byla tak špinavá, že v ní plavaly kusy sýra a na hladině se z bublinek stávala hustá žlutá pěna...Hosté byli konfrontováni. Bylo jasné, že jsou to čuňata a porušují daná pravidla. Jejich vysvětlením bylo, že to je nejspíš kvůli dětem. Protože si nemyjí obličej od opalovacího krému, než jdou do vody. Tak určitě!!!!!!

Náš Honesty neboli samoobslužný Bar, který měl fungovat na základě důvěry a upřímnosti a zároveň nám měl vydělat extra peníze. Byl za trest. My jsme nakupovali piva a tvrdý alkohol pro naše hosty a prodávali je bez horské přirážky skoro za pusu. Ale i tak si lidi "zapomínali" dělat čárky...takže to byl byznys doslova zaplať Vám to PánBůh.

Pije Jako Dán

Nikdy jsem nevěnovala tomuto přirovnání nějakou váhu, ani se nad tím nijak nezamýšlela, ale po týdnu s Dánskými hosty ho chápu dokonale. Dánové lejou jak o život. A to už od útlého věku. Měli jsme na chalupě partičku otců s jejich dětmi teenagery. Naše kruhy pod očima po tomto týdnu odpovídaly 56ti hodinovému spánkovému decitu. Párty every day. A nesmím zapomenout na párty ve vířivce ve dvě ráno. Kdy vířivka je hned vedle našeho pokoje. A za zmínku určitě stojí i blitky ve dřezu od dvou Dáských mladíků. Labůžo!

Hlídejte si své děti s`il vous plais!!!

Asi k nejhorším zážitkům patří: událost, kterou interně nazýváme "Opařené dítě o sny připraví tě" To je tak když vám o půlnoci dorazí skupina a matka vypustí své 4leté hyperaktivní dítě do neznámého prostředí a spustí ho z očí. Dítě se v prvních deseti minutách dovolené opaří horkou vodou z konvice. Do horké vody si nepochopitelně sedne. Jede do nemocnice, ale naštěstí končí jen s puchejřem na zadku. Mohlo to dopadnout daleko hůř. Ale člověk se cítí zodpovědný a z části viný. O to hůř, když celá skupina vycítí příležitost žádat o nadstandartní služby bez rizika odmítnutí. Samozřejmě se nesnadno říká NE, když jste z části zodpovědní za to, že se malej kraken opařil. Takže pošírovaný vejce každé ráno?....NO PROBLEM Sir!.

Tak tohle nežeru!!!!!

Hned ze začátku sezóny nám přijela skupina tzv. RETURNERS to jsou lidé, kteří chalupu navštívili již několikrát. Podle Lindy a Chrise to měli být skvělí hosté. Podle nás to byl nejhorší týden. To proto, že tito lyžaři vůbec nejedli jídla, co jsme jim vařili. Naše jídla byla podle nás a dalších hostů, kteří navštívili chalet naprosto delikatesní. Ale tahle banda nám vracela talíře skoro plné. Měli jsme nervy před každou večeří. Korunu všemu nasadil pan John. Všechny pondělky byly na přání šefíků tento rok bezmasé. Hostům jsme naservírovali vychucenou čočkovou polévku a jako druhý chod snad nejpůvabnější talíř celého týdne: Byly to elegantní balíčky dělané z "Filo Pastry" což je supertenké navrstvené těsto. To bylo plněné výbornou ratatuille směsí, bešamelem a uzeným sýrem. Parcels byly servírované s lehkým těstovinovým salátkem a balzamikovou redukcí. Já tuhle nádheru dám před Mistra Johna a celému stolu hlasím co mají na talířích. John zvedne hlavu a říká mi: " To mi jako chceš říct, že v tom není maso? Jako vůbec žádný?" Začínám tušit problém, ale odpovídám: "Ne, na tomhle talíři bohužel maso není." A v hlavě si říkam: " Tak klídek strejdo...tak jeden den to bezmasa snad přežiješ, ne? Hm, ale pana Johna ten talíř tak vyděsil, že mi bez ochutnání hlasí: "TAK TOHLE NEŽERU!" Všech 22 očí je upřeno na mě. Po pravdě se mi otvírá kudla v kapse. Takové buranské chování totiž opravdu dokáže rozhodit sandál. Rozčílenému masožravci říkám: Tak jak to vyřešíme? Polívku nenabízím, páč tam maso taky není. Nabízím mu tedy vuřt a nebo zbytky ze včera a modlím se, aby zbytek stolu také nepožadoval výměnu. To by mě omyli. Pepča ohřívá zbytky, já je nesu burákovi Johnovy a jeho ženě a jdu profesionálně brečet do špajzu. A představuju si, jak bych po něm chtěla hodit Tiramisu, které mají mít jako desert.

Prosím Vás neházejte ty rampouchy z oken!!!!

Do finiše děsivá historka s dobrým koncem. Tři rodinky Holanďanů s kopou dětí u nás tráví velice vydařenou dovču. Poslední večer si tatíkové hoví venku ve vířivce a děti s mamkama jdou na špacír do vesničky. My jsme uprostřed pilné přípravy poslední večeře. Slyšíme, že děcka a mamky se vrací z prochajdy. Vzápětí na to slyšíme brutální řev. Říkáme si WTF? Jdu to občíhnout. V garáži má extrémní záchvat breku malá Silke. Ptám se co se stalo a dostává se mi odpovědi od jedné z matek: " No, Silke si nesla takovej velkej rampouch co našla a chtěla si ho vzít dovnitř. Samozřejmě jsme jí řekli, ať to nechá venku. Ona ho bezromyslu zahodila přes zídku." Bohužel ale dole pod zídkou si fotříci dávali pivíčka ve vířivce a jednoho ten kus ledu hitnul do hlavy. Vířivka má kolem 40ti stupňů, takže rampouch se hned roztál a jeden z tatíků chytil Peška z čistého nebe a skončil s krvácející hlavou. Krve to bylo jako z vola. Takže malá Silke při pohledu přes zábradlíčko nabyla dojmu, že strejdu Thora zabila. Thor skončil se šlicem na čele. Nemůžu říct, že to nesl statečně. Nechal se pěkně obskakovat. My jsme jim dali ze svých zásob Betadine a Novikov. A pro šťastlivce Thora extra panáka do obou noh.

Jo a ještě jsem zapomněla, že každá správná historka stejně skončí u hoven...

Takže, to za mnou jednou přijde náš host a ptá se mě: " a máte pračku?" A já říkám: "Máme, proč?" A týpek začne: " No, mě včera nějak bolelo břicho a dneska ráno, když jsem se probudil, tak jsem udělal v posteli docela svinčík!"

Já si v hlavě říkám: " no, tak to určitě nebudu dávat zašlehaný prostěradla do naší pračky, kde pereme utěrky. A rozhodně to nebudu uklízet." Týpkovi dávám černej pytel a dávám mu za úkol sléct postel s tím, že mu to pak čistě povleču až odejde lyžovat. Když přijdu na místo činu praští mě do nosu ostrej smrad. Zevrubně kontroluju pokoj a nacházím spoustu stop. Smrad je v pokoji proto, že týpek matraci šibalsky obrátil, aby nebylo vidět, že produkt šel skrz na skrz. O pasece na toaletě ani nemluvě. Nechci vzpomínat! Doufala jsem alespoň v nejaký extra peníz od týpka, ale dostala jsem jen diskrétní "Thank you for cleaning my mess" a od té chvíle se mi už pán do očí nepodíval. Je to pravda: " Shit happens!"

Je smutné, že sezóna musela skončit dřív, protože jsem si jistá, že by mi přibylo ještě pár zajímavých historek do sbírky.

Nutno dodat, že mimo práci jsme si užili i hodně zábavy na kopci i mimo něj. A je mi si jasný, že na tuhle sezónku budeme určitě dlouho vzpomínat.

A tady krátké nostalgické video!!!! CZECH it OUT!