Návrat ze Žábožroutska

Ano, jsme zpět! Vrátili jsme se do vlasti. A musím říct, že úplná brnkačka to teda nebyla. Paradoxně jsme po dlouhé době byli celkem blízko domovu, ale i tahle relativně krátká vzdálenost nás stála špetku sil, klubko nervů a krabičku nejistoty. Cesta samotná byla v cajku, ale najít dopravní prostředek, který by nás dovezl domů, to byl takový, řekla bych, lískový oříšek!

Počáteční dilema

K našemu rozhodnutí předcházela několikadenní bouře mozků! Naše myšlenkové pochody byly následující:

Tady ve Francii se to extra nelepší, pacientů přibývá. V Čechách to podle zpráv na sociálních médiích sice vypadá jako totální chaoz, ale v ČR jsme doma. Lockdown ve Francii je slíbený do 11. Května. Končí nám pojištění!  V Česku budeme muset do karantény. Kam ji  půjdeme odsedět? Ve Francii můžeme ven jen na hodinu s vyplněným papírem. V Čechách budeme po karanténě volný. Ale tady v Alpách je tak krásně! A co když se hranice ČR už nikdy neotevřou?

A takových podobných pro a proti jsme porovnali kopici. Ale klíčovou otázkou stejně zůstalo...

Jak se dostat domů?

Pro orientaci, naše lokace je:

Na konci světa mikro víska Les Coches Zig Zag Apartments Fracie

Města Ženeva a Lyon jsou odsud asi 2 hodiny cesty. Autobusy, vlaky nejezdí. Pepča hodil orientačně dotaz do jedné české skupiny na "fejsbůček". A kolotoč se roztočil. Lidí v naší situaci je evidentně po Francii mraky. Několik lidí se s námi spojilo. Chvíli jsme mysleli, že pojedeme s holkama z Lyonu. Potom jsme ale našli repatriační minibus, který by nás vyzvedl přímo tady. Super! Museli jsme si však podržet dolní čelist, když jsme uviděli cenu jízdenky. Ta činila rovných 18 000 Kč/ 2 osoby. A nemohli bysme si vzít naší lyžařskou výstroj a výzbroj. Hledáme dál. Další variantou, která se naskytla byl spoj ze Ženevy. Hlava nám malém praskla, protože každý plán měl svých několik ALE. Já jsem si z toho začala lít Baileys do kafe už v dopoledních hodinách.

Nakonec jsme se rozhodli pro variantu Ženeva a začali zjišťovat jak se tam dostaneme a řešili otázku, jestli Francouzský řidič může překročit Švýcarské hranice. Do akce ODJEZD jsme zapojili i naši paní šéfovou. Ta ochotně rozhodila sítě po různých fejsbůčkových skupinách.  Pátrali  jsme po někom, kdo by nás odvezl alespoň k Francouzko - Švýcarským hranicím. A díky tomu se začal rodit zbrusu nový plán. Ve zkratce. Našli jsme Čecha Jakuba, který se nabídl, že nás hodí do Prahy. Kuba strávil celou sezónu v Courchevel, resortu asi hodinu od nás. Přesun k němu bude vyžadovat krapítek logistiky a pomoc od našich sefíků.

Odjezd se blíží

Začínáme stříhat metr a odpočítáváme smutně naše poslední  dny v horách. Oblíbili jsme si to tady. Já jsem chodila denně cvičit jógu s paní šéfovou. Naše "zenové" dýchánky s výhledem na Mont Blanc navždy zůstanou v mém srdci. Pepča pravidelně monitoruje stádia vývoje pulců v rybníčku, který je součástí jeho rutinní procházky. Bude nám to všechno chybět. Balíme a chystáme si věci na cestu. Loučíme se s Lindou a Chrisem.

Domluva s ambasádou aneb pomož si sám

Jeden by si myslel, že v téhle situaci bude ambasáda spásné místo, kde človek v tísni dostane všechny důležité informace. Buď jsme naivní, a nebo prostě úředníci nedělají svou práci. Obrátili jsme se na orgán s několika dotazy. A jak bych to řekla slušně...no, nepomohli nám.Museli jsme zapojit například naší kamarádku z Německa. Ta ochotně zavolala  "německým fíkům" a vyzjistila pro nás, jestli můžeme projet Německem ve třech. Někdo na fejsu nas vystrašil, že pohyb tří osob v jednom vehiklu po Spolkové Republice Německo je zakázán. Proto nás na hranicích nemusí vpustit do země. Člověk si řekne, že to je blbost. Jedeme přece domů, do Čech.  Ale když ani ambasáda nedokáže dát jednoznačnou odpověď, co pak má člověk dělat.

Dobře, dostanem se do Čech, ale co pak?

Kam pojedeme do karantény? A jak? Naštěstí můj príma brácha má roztomilou chatičku pod Kletí. Chatička je hned vedle chaty, kterou má můj Tatík. Prostě "Kelly Family" se o nás postará.

Několikadenní hovory se členy rodiny o tom, jak proběhne transport do místa karantény, aby byly dodrženy všechny podmínky během stavu nouze byly na Nobelovu cenu za Logistiku.

Policie byla naše spása

Nakonec nás zachranuje Policie ČR. Na stránkách Ministerstva Zahraničí visí, že osoby, které se nemají jak dostat do místa karantény budou převezeny policií. Super! Ale dál už žádné další info. Ambasáda na dotazy nereaguje. Pepča žhaví drát na lince Ministerstva Vnitra: "vydržte hned Vás přepojím, vydrž Prdka vydrž!"  Konečně to někdo zvedá. Ptáme se, jak služba odvozu funguje? Týpek na drátě odpovídá: " No, tak to já nevím! " Pepčou už lomcuje zoufalství a pánovi na drátě s povzdechem říká: " A co tedy máme dělat?" V uředníkovi se probouzí lidskost a dává Pepčovi číslo, kde by měl zjistit víc. Pepík obratem volá na kontakt, který dostal. Paní, která zvedá telefon se diví: " odkud máte tohle číslo? Kde jste ho našel? Kdo vám ho dal? Pepča si připadá, jak kdyby se dovolal na Hrad. Nicméně, všechno je vyřešené a my budeme mít odvoz Praha - Křemže. Jupí! Boucháme šáňo.

Z Les Coches až do Křemže

Po cestě se nic zvláštniho nestalo. Chvíli pršelo a pak přestalo. Ne, kecám!

Přes hranice Francie - Německo nás kontrolovali vysmátý holky se samopalem. Smrtící zbraň drželi jak prase kost a byly bez roušky. Při vstupu do Čech si celník udělal fotku našich pasu. A to bylo všechno. "No dramas!"

Palubní lístek jsme si odpracovali

Akce před cestou byla veliká, nezapomenutelná! Protože jsme prostě dobráci od kosti, nabídli jsme klukovi co nás vezl pomoc. Ten potřeboval ještě před odjezdem naložit kamión.

Jeho slova byla: "Hele, to bude v pohodě! Ja tam budu mít svý lidi! Nebude to nadlouho!"

7 hodin čisté práce! Kamión bezedný jak díra do Macochy. Ruce pořezaný. Chrbát namožený!

A na závěr věta: "Tak můžete se mnou teda jet, teď si to teprve zasloužíte!!!

Ještě bych chtěla dodat, že pán od policie co nás vezl do Křemže byl naprosto skvělý a bylo moc fajn, že nás nevezl nějaký zamračený morous.

Nakonec všechno dobře dopadlo, rodiny si oddychly a my máme pohodu v karanténě, v podhůří Kletě. Uvidíme, co se stane dál.... měli jsme v plánu velkolepou cestu kolem Evropy a hodně kajtovat! Ale jak to tak vypadá... Svět teď dobudem tak maximálně v Třeboni!!!