Upadne mi noha???

Ze Sihanoukville se musíme dostat zpět do Kampotu. Náš plán je vyjet hned za úsvitu. Vstáváme tedy v půl šestý. Mně pálí holeň o trochu víc. Říkám si, Tyjo, to jsem si tu nohu asi pěkně spálila. Motorka nám v Sihanoukville stala pár dní, určitě pořádně zmokla. Se strachem zkoušíme nastartovat a nic. Jen škýtá. Tak a co teď? Zkoušíme to znovu a znovu nic! Ale Pepík tam dává dvojku a rozbíhá se s motorkou v kalužích a pak naskakuje na stroj jak artista v cirkusu Humberto. S pusou otevřenou zůstávají stát i přihlížející místní. Motorka zase pěkně šlape! "Sem si vzpomněl jak sem zamlada startoval fichtla, viď?" Říká Pepa s úsměvem na tváři.

Jedem s větrem o závod a je to o poznání lepší, ještě že jsme vyjeli tak brzo!

V Kampotu máme ubytování na 3 noci na Fish Islandu. Je to asi tak 2km od centra, ale moc hezký místo. Majitel je neuvěřitelně milej. Bungalovy jsou taky moc hezký a cena je super.

Akorát mě začíná nějak bolet ta holeň a zjišťuju, že na stehně mám taky červený fleky, dokonce s puchýřem. Aha, tak to asi není od sluníčka. Ale co to je? Není čas na to teď myslet. V pět hodin máme sraz s majitelem a ostatními hosty. Pojedeme se podívat na západ Slunce na Coconut Mountain. Je z toho krásná projížďka po vesnici. Vidíme solný pole, vodní buvoly, místní pláž a krásný barvy nebíčka při západu.

Domů dorazíme za tmy. Dáváme si krevety od Paňmámi s výborným Kampotským zeleným pepřem. Ale mě noha bolí tak, že už nemůžu ani vstát od stolu. To není dobrý. Vypadá to jako popálenina a navíc zanícená. Ale od čeho? Zkoušíme to alespoň vydezinfikovat. Ráno musím k doktorovi. Noc je to a bezesná. Noha bolí a na druhé straně řeky mají brutální dydžinu. Ráno nemůžu už na nohu ani šlápnout. Raná je plná infekce. U doktora chvíli čekáme, pak si nás pozve dovnitř. Říkám mu, že nevím co se mi stalo, ale že to bolí jako blázen.

Doktor, Švýcar, kapacita říká, že ať je to cokoliv, zanícená tkáň musí pryč. Já ležím na lehátku, doktor říká ať si udělám pohodlí. Pepa stojí u mě a drží mě za ruku. To co se děje potom, už nechci nikdy zažít. Doktor bere, nástroj ve tvaru maličký lžičky a za živa mi škrábe z holeně všechnu zanícenou kůži. Bože!!!! Najednou nevím jestli mám brečet nebo se smát. Pepovi drtim ruku a pak křičím, celkem sprostě, ale česky na celou ordinaci. Kůže je pryč. Vidím jen velkou růžouvou ránu. Pan doktor mi ji ještě jako bonus přestříkne dezinfekci. Pálí to tak, že se mi na chvíli zatmí před očima. Zavázáno, hotovo. Ještě zaplatím 38 USD za tyhle muka a je to.

Další den je noha o poznání lepší a my můžeme jet brouzdat do okolí. V plánu je Crab market v sousedním Kepu, taky chceme navštívit Národní park a pepřovou plantáž.