Angkor Wat, Meka Kambodži

Cesta z Mondulkiri do Siem Reap byla dlouhá asi 8 hodin. Jeli jsme zase VIP vanem. Tento způsob přepravy funguje tak, že kromě lidí se nakládají balíčky různého druhu a obsahu. Tudíž ulička je vždycky zakládaná vším možným od masivních dřevěných stoliček až po kuřátka, nebo slepice v krabici. Van musí po cestě Xkrátka zastavit, aby se zásilky doručili majitelům. Při každé zastávce auto obsypou takzvaní mobilní stánkaři, kteří mají svoje zboží buď v koši na hlavě, různě po rukách nebo na speciálních věšacích a nabízí pasažérům jídlo. Hodně oblíbenou Kambodžskou svačinkou jsou takové malé mušličky v chilli a soli. Ty si sypou do pusy ve velkém všechny věkové skupiny, cucají je a pak plivou zbytky mušlí kolem sebe. Děti ve škole mi jich  nechávali vždycky plné lavice. Zastávka na oběd proběhla zase v restauraci velice místní. Těžko si něco vybrat když v kastrolech na nás koukali akorát sladkovodní ryby v celku, nebo vnitřnosti různých druhů a tvarů. Naštěstí tam bylo něco přijatelného i pro bílé kože, ale žádná hitparáda. Chuť nám spravila zastávka po příjezdu do Siem Reap. Byli jsme po cestě celý kožený, tak jsme šli do prvního stánku, co jsme viděli. Dali jsme si iced coffee, ale koukáme, že mají i jídlo a dokonce naše nejoblíbenější. Rýže, grilované vepřové maso nakrájené na větší kousky servírované s okurkovým salátem a mističkou chilli. Dali jsme si jeden talíř napůl. Jenže to bylo tak dobrý, že jsme si museli říct o další. Naše Khmerština je v tomhle ohledu dostačující. Umíme s přehledem říct, že chceme vepře, že je to moc dobrý a že chceme další talíř! Rodinka z nás byla nadšená. 

Siem Reap je velice turistické město. Každý kdo jede do Kambodži chce vidět Angkor Wat a další chrámy. Je to akce na jeden až tři dny. Chrámy se nachází v ohraničeném areálu s rozlohou asi 400 km čtverečních. Proto si člověk potřebuje zařídit transport na celý den. Levnou možností je kolo, ale přes den je fakt horko a chodit po chrámech je únavné samo o sobě. Proto jsme si zvolili možnost Tuk Tuku na celý den. V Mondulkiri jsme dostali kontakt na spolehlivého řidiče. Protože, to není žádná sranda. Člověk musí být opatrný. Myslím, že většina šoféru je fair. Ale jsou i tací, kteří přešli na temnou stranu. Slíbí Vám určitou cenu, ale požadavek změní při vjezdu do areálu, kde už není na výběr. Nebo Vás nechají zaplatit část ceny a pak Vás nechají někde mezi chrámy. My jsme měli solidně vypadajícího pána z které akorát trochu táhlo rýžové víno. To přesně chceš u řidiče! Vstupenku nelze zamluvit. Lze koupit max. den do předu (1 den: 37 USD, 3dny 63USD) a když se zakoupí po 5pm platí i na východ Slunce. To bylo naše přání, vidět východ nad Angkor Wat. Ale znamenalo to vstát v půl páté ráno. Protože Angkor Wat  je alespoň 40 min. na tuk tuku ze Siem Reap.  Žádný problém, jen setkání s mega pavoukem v tuhle ranní hodinu Pepíka nenastartovalo zrovna ideálně.

Nebyli jsme zdaleka jediní, ochotní vstávat. A byl to oříšek najít hezký spot na focení. Mě se silueta Angkor Wat libi strasne moc a byl to krásný zážitek. Pak se začli valit davy dovnitř prozkoumávat ruiny. My jsme měli ještě úkol najít kus klacku na selfie tyčku. Klacek nalezen a i my vyrážíme obdivovat polorozpadlé chrámy. Tak jsme si tak brouzdali, obdivovali šikovnost lidí té doby a spekulovali, jak je vůbec možné něco takového postavit. Pak nás malém sežrala opice, kterou jsme natáčeli.

Po Angkor Wat jsme jeli na Bayon Temple, kde se natáčela Lara Croft Tomb Rider. Ten je taky nádherný. Zas trochu něco jiného než Angkor. Pro Angkor jsou typické věže, které mají po svém povrchu pravidelně vystupující sochy hadů. To dává věžím distinktivni vzhled. Bayon Temple má zase na věžích ze čtyř stran velice mile vypadající tvář Buddhy. Krása! Z Bayon templu jsme byli taktéž unešení. Hned vedle chrámu jsme viděli postávat chudáčky slony s košema na zádech připravené pro turisty. No good!

Náš řidič nás vždy někde vysadil a řekl, kde na nás bude čekat a naštěstí tam vždycky byl. První dva chrámy jsme prošli plní entuziasmu, ale pak sil začalo ubývat a každý chrám se začal zdát jako stejná hora kamení. To jsme ale nevděčníci, co? Třetím nejoblíbenějším po Angkor Wat a Bayon se na našem žebříčku stal chrám Ta Prohm, který je plný starých stromů s mohutnými kořeny, které prorůstají skrz zdi. Osobně si myslím, že tento chrám už nebude přístupný dlouho.

Komplex Angkor Wat v kostce: Areál Angkor Wat, Město Chrámů je jedno z nejvýznamnějších archeologických nalezišť v jihovýchodní Asii. V období od 9.-15. století zde bylo hlavní sídlo Khmerske říše. V roce 1992 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO. Na celém území je víc než 1000 chrámů, kterým vévodí chrám Angkor Wat, postavený Surjavarmanem ll. jako chrám a hrobka. K výstavbě byla potřeba víc než 300 000 lidí a přinejmenším bylo použito 6000 slonů k přepravě materiálu a dalším těžkým pracem. Za hodně zajímavý  považuji fakt, že Angkor Wat je v nájmu Vietnamské společnosti, která ho využívá ke svému vlastnímu profitu. Pouhých 28% z tržeb se vrací do údržby chrámů. Celkem smutné. Zbytek nákladů je financován organizacemi z celého světa. Jeden chrám je dokonce v údržbě českých restauratéru.

V areálu jsme byli tak od 5:30 do 13:30. A je to celkem náročné v tom vedru. A všechno je tam tak 4krat dražší. Takže jsme byli rádi, když nás pán tuk tukar vezl zpět do hotelu. Ale ještě mu říkám, vemte mě někam na záchod a pak můžeme jet. On: "yes, yes, yes madame!" Jenže samozřejmě zapomněl a když jsem mu to připomněla, tak už záchod nikde nebyl. Ale dobrý, kousla jsem se a vydržela se nepočůrat ani přes drncaky. Večer jsme šli naposled do víru velkoměsta. V Siem Reap je epicentrum všeho dění takzvaná Pub Street. Ulice lemovaná restauracema a stránkama s jídlem. Propojená mostem přes řeku s Old Marketem coz je tržnice se suvenýry. Prostě takový turistický peklíčko. Ale my jsme si našli pozitivum a to byl jeden stánek s nudlema za 2USD a fakt, že většina barů měla pivicko za pouhých 50 centů, využili jsme situace a pár jich tam po Česku narozloucenou bouchli. Naší poslední destinací je Bangkok. Odkud poletíme směr domovina. Bereme noční autobus, ať ušetříme čas, viď! Vyjíždí se po půlnoci. Ovšem překvapením je to, že hranice otvírají až v 6 ráno. Takže bylo super, že jsme na pomezí Kambodži a Thajska přijeli už někdy ve tři, ale museli jsme ještě další tři hodiny sedět, spát v buse a čekat než otevřou. Ptám se tedy, co to má za smysl vyjíždět už o půlnoci? Za pět šest nás budí stevard autobusu skoro řevem a hodně zapáleným stylem, skoro jako generál před bitvou, nám sděluje co a jak. Hodně namotivovani vycházíme z busu bereme bagaz a jdeme do první budovi, departure office Cambodia. Po Asi 40 minutách ve frontě následujeme ceduli Thailand 200 m. Posledních pár metrů na Kambodžský půdě je dost děsivých. Vycházíme do úzké uličky, která je doslova lemovaná žebráky, lidí bez nohou, ale hlavně ženských s miminkama. Je tam několik malých dětí v roztrhaném a špinavém oblečení, jen tak spících u zdi. Brrr, hrozný pohled! Goodbye Cambodia!

Vcházíme do budovi Thailand immigration office. Tam je fronta dlouhá jak bejk, ve který trávíme možná skoro hodinu. Vtipnou vsuvkou je Kambodžská pani, která asi cestuje prvně, je z toho celá nesvá a asi se cítí bezpečně hodně blízko Pepíka. Stojí za ním ve frontě, tělo na tělo. Pepa se zkouší vzdálit, ale paní se na něj vždycky nalepí zpět. Smějeme se tak, až nás břicha bolí. Dostáváme povolení vstupu do Thajska. Ještě projít přes Custom, kontrola jestli něco nepasujem. A ejhle, je rozbitá mašina na skenování! Nevadí! Nekontroluji tedy nikoho. A my vycházíme s úlevou ven. Stát ve frontě, to není zrovna ta nejbáječnější aktivita. Nacházíme náš bus, jdeme dovnitř a zjišťujeme, že je skoro prázdný. Tak jen počkat na ostatní a můžeme jet. Vezme to min. další hodinu, než se všichni dovlecou přes hranici. Do Bangkoku přijíždíme někdy ve dvě odpoledne. Hned po výstupu vidíme na chodníku ležet týpka, žebráka jen v trenýrkách a evidentně to nestihul na WC, a to mluvím o velké akci. Fujky! Zadržujem dech a hledáme zastávku autobusu, cestou míjíme stánek krásně vonící. Mají tam nudlovou polévku s uzeným vepřovým! Mmmmm! Je výborná! Zase si musíme objednat další talíř! Je super být zpět v Bangkoku a rozloučit se s Asijskou kuchyní pěkně ve stylu!