Santa Cruz!!! Cejtíš ty vibes bejb??

Bye Bye Pismo Beach! Jízda zpět na sever podél pobřeží zahájena! Bylo fajn být na jednom místě více dní. Z melancholické nálady nás tahá milé překvapení. Zastavujeme na odpočívadle s výhledem na oceán. Když vystupujeme z auta slyšíme už známé štěkání! Lachtani! Fotíme a natáčíme jak zběsilí! Je mega windy. Až tak, že to Pepčovi zfouklo GoPro z plotu! A ač nerad musí přelézt plůtek a GoPro zachránit. Já jsem extrémně nadšená z pohledu na nádherné divoké pobřeží a lachtanky, kteří leží na pláži namačkaní jeden na druhého víc než ty sardinky. Byla bych se vydržela dívat na tyhle mořské, beznohé ploutvoruké roztomilouše další hodinu. Ale přichází Pepča a přerušuje mé rozjímání: "Nepojedeme už?"

Noc trávíme na takovém odpočívadle vedle silnice a klidná opravdu není. Důvodem není ani provoz nebo hluk, ale spíš naše rozpoložení. Na Pismo Beach jsme spali klidně několik dní v kempu a proto první noc "na divoko" trávíme jako "surikaty". Na střídačku napíname slechy a zvedáme hlavu při každém podezřelém zvuku či světle a se zrychleným tepem odkrýváme záclonku a číhame jestli nám nehrozí nějaké nebezpečí! Vstáváme ještě za tmy a těšíme se na panorámatama. Náladu nám záhy kazí zjištění, že většina Státních Parků lemující Highway 1 je momentálně nepřístupná. Důvodem jsou opravy nebo nedávné sesuvy půdy. Co se dá dělat! Pobřežních krás jsme stejně viděli víc než dost! Na jedné ze zastávek nám kolem auta chodí divoký krocani. Jeden z nich s extrémně dlouhou svěšenou koží přes zobák dokonce roztahuje křídla, strašidelně s nima drhne o beton a běží na Pepču! A Pepča na útěku říká: "Líp teda vypadají na pekáči!"

Nasedáme do káry a jedeme dál. Naší destinací je Carmel by the Sea. Městečko u moře, kde bydlí ta movitější část Ameriky. Dokonce i na veřejných toaletách se papír z téměř průhledného mění na dvouvrstvý. Paráda! Brouzdáme městem, nakukujeme do výloh luxusních galerii a butiků, pozorujeme lidi na pláži a jdeme se podívat na místní historickou památku, Baziliku Carmel Mission založenou v roce 1770. V Suvenýr Shopu koukáme jak blázni, že i z náboženství se dá udělat byznys. Svaté obrázky, růžence, trička s Ježíšem, ale i svěcená voda z Lurd na prodej. Smějeme se, když si v boháčske čtvrti u pláže děláme u auta hot dogy a hádáme jaké sídlo je asi Clinta Eastwooda? Noc trávíme na parkovišti před Safe Ways Supermarketem (v Carmel by the Sea je totiž velký nedostatek kempů, tak nechávají chudší cestovatele jako my spát v autech před Supermarketem). Logicky si kupujeme kýbl zmrzliny a likvidujeme ho před spaním. Je to risk! Ale supermarket je otevřený 24h, tak to snad doběhnu, kdyby něco!

Vstáváme a popojíždíme na snídani k pláži. Počasí se na nás mračí. Ale my se těšíme na postel do pokoje v motelu v Santa Cruz. V průvodci stojí, že Santa Cruz je Boží turistická destinace, kde se člověk může například projet na jedné z nejstarších horských drah na světě. Zábavný Park hned u oceánu je totiž ikonou Santa Cruz. Ale nálada klesá s otevřením pokojových dveří! Do nosu nám dává pěstí smrad. Pokoj smrdí stařešinou s příměsí někde zapomenuté blitky. A za ty prachy ani pěknej není! Ale není čas ztrácet čas! Jdeme do ulic, zcheknout tohle vyhlášené městečko! Ale nějak se nám nepozdává, že cestou nepotkaváme lidi. Když dojdeme k samotné promenádě tušíme zradu. Aha! Ona asi ještě není sezóna! Počáteční zklamání střídá nadšení z toho, že si všechno můžeme pěkně prohlídnout, aniž bysme byli obklopený davem turistů. Cukrovou vatu, popcorn nebo hot dog si holt nekoupíme, ale to přežijeme. Škoda je, že se Pepča nemůže projet na "Giant Dipperovi", který vozí ječící nadšence již od roku 1924. Já bych vrhla, takže mi vůbec nevadí, že jsou všechny kolotoče a horský dráhy zavřený. Obloha je černá, fouká vítr a vypadá to, že se žene brutál Saigon! Ale naše nálada neklesá. Sláva Santa Cruz sahá až do 19. století. Velkolepou událostí bylo otevření Casina Cocoanut Grove, které nahradilo stejně populární Casino Neptun, které bohužel vyhořelo. Cocoanut Grove se stal pýchou Pacifiku. V tomto Casinu se během let odehrálo mnoho koncertů a bálů. Na pódiu zářila například Cher, Nat "King" Cole nebo Sonny.

V této krásné historické budově tehdejšího

Casina je dnes obrovská herna pro turisty. Nejsme zrovna fandové gemblingu a blikajících automatů, tak jsme si to tam jen prošli a nasáli atmosféru. Pak přišel hlad a my zamířili do centra hledat dobré jídlo za rozumnou cenu! Nelehký úkol! Ale našli jsme místo s názvem My Heart Pizza. Tady dělají delikatesní pizzu s netradičními ingrediencemi; příklad: pizza s fíky a vepřovým. Celá restaurace byla jako surfové muzeum. Na stěnách staré fotky a výstřižky z novin. Zkusili jsme tři druhy pizzy, ale drželi jsme se při zemi a šli po klasičtějších kombinacích. Nejvíc nejlepší věcí bylo, že člověk si mohl koupit slice pizzy za $5 a nebo zaplatit $7 a dostal k tomu ještě cool Santa Cruz tričko. Nám už dochází čisté oblečení, tak to byla jasná volba. Ha ha! Náš pokoj stále smrdí. Ale jsme tak unavení, že usínáme během chvilky. Ráno trávíme na internetu. Začínáme totiž žádat o práce na léto. Paní pokojská musí čekat než se vypakujeme a pak mi ještě nese Pepčovo Merino trenýrky! Trapas! Ale Pepča říká: "těch by byla velká škoda!" Před odjezdem ze Santa Cruz ještě necháváme měnit olej a pak vyjíždíme směr Sherman Island a doufáme ve slunečnější a větrné zítřky.