Pepík poprvé v Phnom Penh

travelmor
28. 4. 2018
Minut čtení: 4

Kambodža je pro mě srdeční záležitost. Navštěvuji tuto zemi už po čtvrté, ale tentokrát s Pepčou. Těším se, až mu to tu všechno ukážu. Teda hlavně děti, kvůli kterým sem vlastně jezdím.

Phnom Penh, hlavní město Kambodži. Město, kde nejsou chodníky. Místo kde vedle sebe žijí lidé, kteří jsou extremně bohatí a ti, kteří nemají ani na jídlo.

Přistání v Phnom Penh

Přílet do Phnom Penh, hlavního města Kambodži, proběhl nečekaně hladce. Žádný fronty na immigration, zavazadla přijeli hned a protože jsme přiletěli brzo ráno i příletová hala byla mimořádně klidná.

Gang Tuk Tukářů nás samozřejmě hned obšancoval. Ač neradi, souhlasili, že nás hodí do ulice 123 za 7$ (14km). Mimochodem, zajímavost č.1 v Kambodži ulice nemají jména, jen čísla. Pouze ty největší ulice, bulváry mají názvy.

Zajímavost č.2 lokální měnou je US dolar, ale i Cambodian Real. Takže se dost často stává, že platíte dolarama, ale vráceno dostanete v Realech. 1USD je 4000 Cambodian Real. Celkem zmatek, ale člověk si rychle zvykne na to mít po kapsách spoustu šušňů...

Navštěvujeme Místní Trh:

Hned po příjezdu jsme šli zkontrolovat Russian Market, místními nazývaný "Phsar Toul Tom Poung". Ruský Trh se mu prý přezdívá proto, že v 80tých letech se těšil oblibě právě u přistěhovalců, kteří byli původem z Ruska. Je to místo, kde člověk pořídí všechno od suvenýrů, přes syrové maso, až po náhradní díly do motorky.

Je to labyrint uliček lemovaný krámkama s oblečením, jídlem, kořením, ale najdete tu například i rybí trh nebo sekci masa, o jehož čestvosti má člověk nemalé pochybnosti. Prodavači masa a ryb odhaní mouchy pomocí vějířků. Ti sofistikovanější mají na odhánění much speciální elektrické větráky, na které kreativně navázali kusy igelitů. Funguje to, a prodávájící tak mají více času na spaní.

Kolik spících napočítáš!? Jo, jo...Kambodžani se do práce extra neženou

Jíst se chodí do části trhu, která je skoro stejná jako ta část v moderních nákupních centrech, kde naleznete "stánky" rychlého občerstvení od Mekáče po Taco Bell. Tady, v Kambodži, je každý kuchtík připravující své speciality centrem svého ušmudlaného stánečku. Základem je něco jako pidi barový pult. U kterého jsou připravené plastové židličky pro zákazníky. Některá z tradičních jídel jsou připravována přímo na otevřením ohni, nebo grilu. Zkrátka, když vcházíte do téhle změti vyvoněných uliček, kde se mísí vůně ohně s pachem ryb a masa, je lepší na chvilku nedejchat, nebo vás to kopne! Když jsem tady byla úplně poprvé, tak jsem chuť k jídlu opravdu neměla. A když opouštíte Russian market, tak člověk zatouchá, jak kdyby proseděl pět večerů u táboráku.

Ale člověk si na ten smrádeček za chvilku zvykne. My jsme si pod střechou populárního marketu dali nudle. Jedny obyčejné smažené se zeleninou a husím vajíčkem a druhé Khmer fresh noodles, které jsou servírovaný za studena s jarním závitkem na vrchu. Jako dezert jsme měli Khmer iced coffee a soursop smoothie.

Na Russian Marketu totiž najdete nejlepší iced coffee v Phnom Penh. Mr. Bunareth, tady má malinký stánek, který je ověšený komplimenty od zákazníků z celého světa. Tento pán, s neskutečně laskavým obličejem, začal dělat kafe už po pádu Rudých Khmerů, se svými zákazníky komunikuje pomocí milých gest a upřímných úsměvů. Já osobně kávu nepiju, ale tady si ho vždycky ráda dám. Potom má člověk asi tak 10 až 15 minut na to, dostat se do blízkosti WC! Pozn. autora: Protahuje!!!!

"Motorkou po Phnom Penh aneb splyň nebo zhyň! "

Půjčili jsme motorku a vyrazili do Phnom Penh Moto džungle! Jestli se Nepálskej provoz zdál divočejší, Phnom Penh je brutalita. Pravidlo je, že pravidla nejsou. Tři lidi na motorce, to je norma. Pětičlenná rodina s minimem je k vidění taky celkem často. Kambodžani jsou mistry v naložení čehokoli na motorku, od zvířat živých či mrtvých, po nábytek nebo třímetrové latě. Pokud nepoužíváš mobil za jízdy, jako bys nebyl. A o věkovém průměru řidičů ani nemluvě.

Přechody a semafory bez respektu. Když chceš přežít, musíš prostě splynout. Ostatně, na motorce je člověk víc v bezpečí, než kdyby chodil pěšky. V Phnom Penh nikdo pěšky nechodí. Chodníky tady neexistujou! Návod na přecházení širší ulice je následující: najdi řidší moment, zvedni ruku nad hlavu a s rozvahou, ale rázně vyraž na druhou stranu a při tom se v duchu modli, aby Tě místní piráti silnic zaregistrovali a nechali tě ve zdraví přejít.

Pepa se ujal řízení. A splynul neskutečně. Po prvním dni chytá všechny potřebné hacky nutné k přežití na místních vozovkách. Je to borec!

Pro někoho, kdo nemá k tomuto city nějaký hlubší vztah, se Phnom Penh bude na první pohled zdát jako celkem nelíbivé město.

Důvod proč navštěvuji Phnom Penh

Já jsem jezdím kvůli tomu, že 12km za Phnom Penh, kousek od dump site, což je mega smetiště, je Nezisková organizace : Cambodian Organization for Living and Temporary Care. Kde jsem měla to štěstí již několikrát dobrovolničit.

O angličtinu je obrovský zájem a škola má v registru okolo stovky dětí. Je to seriózní věc. Absence se bere vážně a většina dětí chápe, že se musí snažit a chodit pravidelně, jinak o své místo přijdou. Jejich entuziasmus a nadšení je záviděníhodné.

Zároveň je tu školka, kde tráví den předškolní děti z rodin žijící na Smeťáku. Tímto způsobem organizace pomáhá rodičům, kteří mají potíže se o své děti pořádně starat. V COLTu dostanou pěkně napapat, umyjou se a čistě oblečou a mají možnost trávit den na bezpečném a podnětném místě, kde si můžou v klidu hrát a rozvíjet se.

Skrz děti, organizace působí i na rodiče, kteří musí dodržovat určitá pravidla, aby jejich děti měly ve školce své místo. Rodiny jsou celkově pod neustálou kontrolou sociálních pracovníků, jsou motivováni ke zlepšení a podporováni ve snaze o lepší zaměstnání.

COLT má zároveň i tzv. Shelter, něco jako dětský domov, kde bydlí permanentně děti bez rodičů. Je to prostě taková velká rodina.