Na skok u klokanů!!!

---

Protože jsme si sluníčka v Kanadě a USA zas tak moc neužili, zatoužili jsme po Pepčově bývalém tříletém domově a přátelích až na druhém konci světa! Našli jsme cenově přijatelné letenky a o ubytování se nám postarali naši věrní přátelé Petr a Pepa! Tak jsme si sbalili kajtový cajky a české lihoviny a vyrazili do země zaslíbené! Letěli jsme s Eastern China Airlines. Absolvovali jsme dva přestupy v Číně. Pocity v kostce: Číňani jsou extrémně zvláštní "členi" planety. Působí jaksi hrubě a neslušně. Letušek, aby se člověk bál na něco zeptat. Ale jak se říká: "zdání klame!" Rychlá dějová odbočka: Na check-in v Praze jsme dorazili celkem pozdě a mírně po vlivem...to díky Míše, Honzovi a Lukášovi (to jsou super přátelé, které jsme potkali v Kanadě). S nimi jsme stihli v rychlosti v "nádražce" pohovořit o životě a k tomu vymlasknout několik kousků.

Trestem bylo, že nás v letadle neposadili vedle sebe! Ale hodný pan Číňan vedle Pepči vytušil, že jsme pár a nesedíme spolu. Bez znalosti angličtiny Pepčovi pantomimicky naznačil, že to zařídí. Já ještě před vzletem letadla klasicky tvrdě spím. Budí mě letuška. Paniku střídá úleva, když se dovídám, že si mám jít přesednout k boyfriendovi. Děkujeme panu Číňanovi! Let to byl dlooooouhý! Po asi 25ti hodinách letu máme nohy jako konve a jsme nadšení, když konečně vycházíme z letištní haly v Brisbane. Vdechujeme teplý vzduch, slunce svítí a ve vánku se nad námi hýbou palmy...Life is good!! V Austrálii jsme strávili měsíc. Byli jsme rozhodnutí, že prioritou je kiting a naplno si užít přátel! Můžu říct, že mise byla splněna na 220%! První večer jsme oslavili ve společnosti Tuzemského Rumu a "Party Kýblu" ,který donesl Mr. Angelo... Míra bohužel chyběl! Tato strategie a nezanedbaný pitný režim však významně přispěly k prevenci "jetlagu".

Gold Coast byl naší základnou, ale jelikož v předpovědi nebyl žádný vítr. Náš kamarád Pepa Boubalik si vzal v práci po dvou letech volno a vyrazili jsme vstříc novým kajtovacím zážitkům! Destinací byl malebný Coffs Harbour. Dny strávené na krásné jak z katalogu vystřižené pláži a večery plné smíchu, grilovaných pokrmů, piva a sem tam i něčeho ostřejšího se navždy zapsali do našich vzpomínek! Za zmínku určitě stojí to, že jsme já a Boubitch prolomili strach z vln. Po pěti dnech intenzivního tréninku pod vedením Mr. Yody/Holoubka jsme si jezdili ve vlnách jak páni. Pepa Boubalik dokonce mimo ladění skoků do výšky začal i rotovat a Backroll se stal jeho denním chlebem! Také Nesmím zapomenout na den, kdy nás místní "Mitch Bjůkenen" vyhnal z vody se slovy: Někde tady plave Bílý Žralok, zavíráme pláž! Je to na Vás, jestli chcete dál kajtovat. NECHCEME!!! Žraloka zaznamenala Bójka. Ale záchranář pláž asi po hodině znovu otevřel a Pepča šel zpět do vody. Kajtuje, ale pak se z nějakého důvodu vrací zpět pěšky po břehu. Jdeme za ním a ptáme se: "Co je? Proč nejedeš vodou?" Odpověď zní: " Já ho viděl!"

V Coffs Harbouru jsme poznali jenom pláž a kemp...když fouká....KITING FIRST!!!!!!!

Předpověď na Gold Coastu vypadala na další dny slibně, tak jsme se asi po pěti dnech vrátili a honili vítr tam! Večery jsme trávili v kruhu přátel s dobrým jídlem a pitím. Angelův tatínek nás například pozval na výbornou domácí pizzu.

S Pepčou jsme trénovali na náš budoucí job a porotou nám byly mlsné jazýčky našich kamarádů.

Když nefoukalo chodili jsme surfovat, hráli volejbal nebo "shredovali beton" na skejtech.

Musíme však uznat, že vítr nám přál. Mozoly na rukou a nohou nám jsou důkazem! Když foukalo, ale nefoukalo dost! Jeli jsme po větru tzv. "downwinder". To znamená, že člověk si nemusí dělat hlavu z toho aby nastoupával proti větru, ale nechá se sfoukávat pěkně s větrem. Pro Pepču to nebylo nic nového, ale pro mě a Boubitche to byla premiéra a zážitek na celý život. Absolvovali jsme downwinder ze spotu KFC na Shearwater, což je trasa, která vede skrz takový kanál. Člověk se musí vyhýbat lodím a zaparkovaným houseboatům. Místy je potřeba překonat mělké úseky kde je sotva po kotníky vody. Problematická mělká pasáž byla vinou Boubitche. Omlouval se se slovy: "Sorry Guys! Ale já tam musel, tam to bylo tak pěkný, mě nalákala ta vodička a ten píseček!"

Ovšem "downwinder" v oceánu, to je úplně jiná liga. Výzvou je samotný vstup do vody, kdy člověk musí překonat zdivočelý příboj. Počkat na vhodný okamžik, rychle si nandat prkno a překonat vlny co se rozbíjejí blízko pláže, to je velice technický úkol vyžadující koncentraci a determinaci. Když člověk překoná první pasáž a dostane se za zpěněné vlny může si oddechnout, ale vyhráno rozhodně nemá! Vlny se tady nelámou, ale připomínají kopce a "U" rampy neustále měnící svůj tvar a velikost. My jsme jeli ze Spitu a cílem byl Narrowneck. Vítr byl na hraně. Pepča mi říká: "hlavní je, ať ti nespadne kajt do vody!" Lhát nebudu, byla sem napjatá a trochu v křeči! Jedem v pořadí Mr. Boubitch, Já a ze zadu to jistí Mr. Yoda/Holoubek! Kluci se postarali o pestrost jízdy. Boubitch několikrát ztrácí prkno a jednou ho dokonce vyhlašuje "Mitch Bjůkenen" megafonem! Pepu Boubalika totiž prej honila obrovská vlna a on před ní zběsile prchal a se strachem v očích zajel až do koupací zóny mezi lidi! Vedoucí výletu zase hned u pláže vykoupal draka a prkno mu musel podat dobrák z pláže! Já jsem dostala pochvalu neboť jsem to odjela jako zázrakem bez chybičky!

Takto vypadá spokojenost po úspěšné "downwind kite sess!!!!!!"

Díky kajtingu jsme se seznámili s veselou českou kajterkou Májou, se kterou jsme se jeli podívat na kajtovaci soutěž "Big Air". Soutěž se konala kousek za Brisbane na Queens Beach. Tam kajteři všech kategoriích usilovali o to, aby vyletěli co nejvíc metrů do vzduchu. Na každé prkno se přidělá čip, který pak hlídá výšku skoků. Ze začátku moc nefoukalo a závodníci lítali na mega velkých kajtech (15,17). Pak se ale přihnala buřina a s ní i silný vítr. Začalo pršet a nebojácní nadšenci lítali vzduchem hoooodně vysoko! Nám se tajil dech, protože kolem nich lítali blesky doprovázené zlověstným hřměním! Ale zážitek to byl!

Větší část našeho pobytu jsme vegetili u Boubitche a jeho přítelkyně Jess v hotelu Grand. Ale na posledních pět dní si nás vzal pod křídla náš kamarád Petr. Péťa nám velkoryse přenechal svou postel a umožnil, aby se závěrečná párty odehrála v jeho vyvoněném párty stanu. Pepča uvařil guláš, nakoupili jsme piva a Angelo zase přinesl svůj oblíbený " party bucket"! Všechno bylo tak, jak to má na správné pártošce být!

Před odjezdem jsme ještě stihli navštívit Pepčovi šefíky z proslulého podniku The Good Wolf, kde Pepča spolu s Helen a Craigem naservírovali ne jeden vymazlený Burger.

No, lhát nebudeme! Věci jsme si balili velice neradi. A s každým sbaleným kusem oblečení nám hlavou běžela myšlenka: " Mně se nechce zpátky!" Na letiště nás vezl obětavý Mr. CzechMate Angelo! Vyzvedl nás v půl pátý ráno! Cestou do Brisbane jsme se snažili konverzovat. Ale moc nám to takhle po ránu nešlo!

Řekli jsme Good Bye Austrálii a vyrazili vstříc novým zážitkům! Děkujeme všem za to, že si na nás udělali čas či nám poskytli své lože! Byla to parádní a nezapomenutelná jízda!!!!