Jak se žije na Yukonu!

Jsme V Carcrossu na Yukonu a čeká nás zapojení do pracovního procesu. Po třech měsících cestování a spaní v autě se těšíme na to, že budeme mít zase na chvíli domov a "normální" lože! Dá se říct, že se těšíme i na práci. Nastupujeme jako kuchaříčci do Bistra, které je populární jak mezi turisty, tak mezi místňáky. Naším úkolem bude připravovat chutné pokrmy pro cestovatele z blízka i z daleka.

Před námi je první den v nové práci v "The Bistro on Bennett"! Je to velice sympatická budova ležící u jezera Bennett. Bistro bylo postaveno z 90% z recyklovaného materiálu a dřeva. Interiér je boží! Opravdu na Vás dýchne Yukonská atmosféra. S šéfíkem jsme domluvení na 9 ráno. Budeme otevírat v jeho přítomnosti, prý nám to všechno představí a ukáže.

Vchazíme do Bistra zadním vchodem. Kuchyň je jedna dlouhá nudle. Do uličky mezi grillem a výdejovým okýnkem se dva buřti rozhodně nevejdou. Ještě že jsme hubený! Ale klaustrofobní pocity z prostoru naštěstí nemáme a jak Dustin říká, měli bysme tu najít vše co člověk k vaření potřebuje. Když docházím na samý konec místnosti zaráží mě brutální bordel. Nedomyté nádobí ve dřezu s vodou ve které plavou kusy jídla a tácy plné špinavých talířů!!! Údajně umyté nádobí se leskne mastnotou. Mám malý panický záchvat! V takovém stavu přece nemůže nikdo nechat restauraci!!! Pepčův výraz z druhého konce kuchyně mi říká, že také nalezl nějaké poklady. Panika se stupňuje, když se rozhližím okolo sebe a nikde nevidím myčku!! Chci se co nejrychleji zbavit toho bordelu všude kolem mě!

Myčko! Kde jsi!?

"Prosím, ať je někde schovaná"; říkám si! Skenuji očima metr po metru, ale přikrádá se zlý pocit, že tohle místo myčku prostě nemá. Neeee! Je to jasný! Proč by tu jinak byly tři dřezy. Pepča připravuje "lajnu" na servis a já likviduju bordel! Ale po prvních minutách oba víme, že to tu je hodně zanedbané povahy.

Chlacholíme se pocitem, že v kuchyni byl po dobu 14 dní jen jeden člověk, tak to prostě asi nemohl zvládat sám. Nasadili jsme "české Killer tempo" a jedeme bomby. Na nic moc se neptáme a děláme co je třeba. Po pravdě ona každá restaurace je v podstatě stejná! Dustin asi po hodině říká:

" já jsem tak rád, že jsem vás najal, já vám ani nemusím nic říkat!"

Přichází další člen týmu: Tayler! Týpek, který zvládl výdej po dobu 14 dnů naprosto sám. Respekt! Ze začátku se nám zdá jako podivín, ale během pár hodin práce po jeho boku se nám 47 letý hubený dlouhán bez vlasů s šibalským úsměvem začíná zamlouvat!

Mě smích přechází z mytí nádobí ve třech "jak pro liliputa" dřezech! Je to totální tragédie! Bohužel tady není ani menší myčka za barem na sklo! Proto mytí nádobí v tomto podniku vyžaduje důkladné promýšlení a organizaci. Zároveň se musí šetřit vodou. A dle návodu majitele přelívat jednu vodu do druhého dřezu, aby se co nejvíce minimalizovaly ztráty. Už je otevřeno a Pepča jede bomby s Taylerem na "lajně". Nandávají talíře pro hladové turisty.

Hovězí burger, Burger z Bizona, klobáska z jelena, saláty, domácí hranolky....

Menu to není komplikované. Všechny omáčky a dresinky jsou však domácí. Já jsem na druhé straně naší nudle a věnuji se lehké přípravě. Krajím okurky, myju nádobí, krajim rajčata, myju nádobí, začínám dělat domácí vegetariánské burgry, servírky přináší tací plné nádobí. To je konec vaření a další dvě hodiny se pilně věnují jen třem drezum! A s bolestí v srdci vzpomínám na místa s myčkou! Za dva dny má dorazit náš budoucí šéf kuchyně a ještě další dvě posily přijedou asi za dva týdny. Pak budeme kompletní!

Po prvním dnu v práci máme pocity hodně smíšené! Bereme to ale jako "výzvu-challenge"!

Náš budoucí šéf kuchyně dorazil. Přicházíme do práce, a on už tam je. Vypadá hodně nervózně. Kamarádsky se mu představujeme a podáváme ruce.

Stisk: alias "velice leklá ryba" nikdy nevěstí nic dobrého.

Týpek má údajně za sebou dlouhou cestu z Vancouveru a v pracovní historii řízení podniku dvakrát většího než je naše Bistro. V práci se ale nijak neprojevuje ani nekomunikuje. Na osobnější přátelské otázky odpovídá hole! Asi je unavený! Nevyvozujeme žádné závěry. Další den v práci čekáme, že náš nový šéf veme situaci pevně do svých potetovanych rukou, pošle nás uklízet ten nepořádek, který v téhle kuchyni vládne a celkově převezme iniciativu. To se však neděje! Nevadí! Sami uklizíme a organizujeme co se dá. Večer zůstáváme s majitelem Dustinem déle a čistíme stěny a odsávání okolo grilu a friťáku. Nový vedoucí kuchyně však odchází domů! Další dny už jsme v práci jako doma. Vedoucí stále ztracen. Začíná to smrdět. Pepča říká, že týpek neví která bije. Já říkám, že se rozjede!

Nerozjel se! Naše snahy o delší rozhovor zůstávají neproměněny! Organizační a komunikační schopnosti šéfa kuchyně jdou těžce nerozvinuté. A nám zvolna začíná docházet trpělivost! Týpek si vysluhuje přezdívku: Matlafousek familiérně Matlič. Volíme strategii: upřímnost nade vše a jednoho krásného večera mu mile říkáme: "Hele! Ty jsi šéf a my to respektujeme. Proto taky očekáváme, že nás budeš nějak řídit. Tak se nám neboj říct, jak si celkový provoz představuješ! " Týpek kouká jak "čerstvě vyoraná myš", ale slibuje, že se to zlepší, že se jen rozkoukáva! Situace se, ale nelepší! Naopak! Přijíždí další posily týmu. A každý během dne dělá co uzná za vhodné. Totální free style!! Jen třem drezům se každý vyhýbá! Poctivý Čechácci to odmejou! Ale vaří se jim krev v žilách! Takhle to dál nejde! Stěžujeme si majitely! Slibuje, že s Matličem promluví! V kostce, situace se vůbec nezlepšila! Jen jsme se naučili tak nějak funguvat bez "tým lídra". Nějak to přežijeme! Platí nám dobře, tak držíme tlamu a krok.

Příjezd dalších posil týmu pro nás znamenal stěhování! Stěhování z chatičky do karavanu. Přenášíme svých několik švestek a zabydlujeme se. Jsme příjemně překvapeni. Karavan nabízí více prostoru nežli chatička. Lože je sice klastrofobní povahy, ale člověk rychle přivykne. Zato ta obytná část je více než dostačující. Máme dokonce gauč i křeslo! K tomu i jídelní stůl, který slouží jako office pro nás oba!!

Je zde koupelna i záchod, ale ty bohuzel nemůžeme používat. Na "vrakáči" jsou hned tři kadiboudy. Jedna skoro v lese, hodně blízko medvědí zóny. Další je využívána hojně kvůli své strategické poloze a plní se rychlostí blesku a smrdí na sto honů. Proto chodíme na tu třetí u příjezdové cesty! Ale někdo nám chodí na toaleťák!!! To je jen jeden z problémů společného soužití! Je nás tu dohromady 8. Každý máme svou boudu či karavan, ale sdílíme "Gazibo", které nám je koupelnou, kuchyní, jídelnou, prádelnou a obývákem! Kolegové jsou mistři ve stavění věží z umytého nádobí! A opět se potvrzuje teorie, jakmile je všechno všech....nikdo se o nic nestará! Museli jsme povolit a naučit se žít v bordelu. Na druhou stranu, je to i fajn mít kolem sebe lidi, psy a medvědy. Sejít se večer u stolu a poslechnout si životní příběhy ostatních, rozdělit se o večeři, fouknout tam to jedno či dvě a pozorovat myši které mají pré i když kocour doma je!

Tak to by bylo ve zkratce něco málo o našem životě na vrakáči a práci v bistru na drsném severu.

Všude kolem nás krása střídá nádheru. Jezera, hory, ledovce a divá zvěř! Proto je veškerá nepohoda v práci vykoupená zážitky z kitingu, hikovaní nebo rybaření v tomto krásném a zvláštním kraji. O tom do detailu zase příště!

Skupina! Česko, Francie, Yukon, Quebec, Prince Edward Island