Skagway, město kde začínala honba za zlatem!!

Skagway, město západní Aljašky je od Carcrossu co by kamenem dohodil a my jsme toto "Gold Rush" městečko navštívili s potěšením hned dvakrát!

Když jsme přijeli byla zrovna neděle a kupodivu nikde nikdo. Alespoň jsme měli čas projít si centrum s historickými budovami pěkně bez davů. Většina lidí navštěvující Skagway je totiž na místo dopravena obrovskými Cruise Ships a Ty v neděli jak je vidno, nepřijíždí.

Přišel hlad a nás intuice zavedla do restaurace, kde zrovna byly burgry za poloviční cenu. Pepča na to má holt čmuch! Tak jsme si dali do nosu a okusili pivo z místního pivovaru. Ale byly to "patoky"!

Samotné městečko Skagway je plné historie. Já jsem osobně  "Zlatou Horečkou" úplně pohlcená. Příběh začíná nalezením prvního zlata v potoku Bonanza v srpnu 1896. Nálezci: George Carmack, Skookum Jim And Dawson Charlie vůbec netušili jaký blázinec svým nálezem spustí!

Zlato! Zlato! Zlato!

Hlásaly americké noviny,  když do Seattlu a San Francisca dorazili první úspěšní hledači, obtěžkáni tíhou nalezeného pokladu z Klodiku. Poté se zpráva rozšířila do celého světa rychlostí blesku! A tisíce lidí ze všech koutů světa vyrazily na sever! Lidé dávali výpovědi v zaměstnání, muži opouštěli ženy, ženy utíkaly od svých manželů! Dělníci, právníci, doktoři, farmáři, lehké děvy, zloději, ale i duchovní... všichni mířili na Klodike, omámení snem o zlaté hroudě! Věděli jste, že na Klondike vyrazili i Maoři z Nového Zélandu a lidé z Austrálie? Takové bylo kouzlo zlata!

Nálezci: George Carmack, Skookum Jim And Dawson Charlie

Cesta za snem začala po vyloděním právě ve městě Skagway, kde odhodlaní zlatokopové museli pořídit výbavu a potraviny. Podmínkou bylo, že každý musí být vybaven zásobou jídla na celý další rok. To znamenalo, že každý dobrodruh sebou táhl náklad vážící okolo 700kg.

Na výběr  byly dvě cesty: Nadšenci mohli zvolit kratší, ale prudký Chilkoot Trail začínající v sousedním městě Dyea nebo pozvolnější, ale delší White Pass, který vedl přímo ze Skagway. Byla zima a zlatem omámení blázni museli překonat mnoho nesnází! Tak například nejhorším úsekem Chilkoot Trailu jsou takzvané zlaté schody. Velice strmý úsek, který nebylo možne zdolat s 700 kilovým nákladem. Proto musel zlatokop podniknout výletů nahoru a dolů údajně až 35. Jedna větší lavina na Chilkoot Trailu si vyžádala hned přes 70 životů. Ti co přežili šli dál, zaslepení touhou po bohatství.

Druhá cesta, vedoucí přes White Pass byla pozvolnejší, ale byla plná bažin a trvala déle. Ta si vysloužila přezdívku "The Dead horse Trail" to proto, že tam zemřelo přes 3000 koní nesoucích náklad. 

Jack London, který byl svědkem událostí na White Pass řekl:

"Lidé se s touhou po zlatě, měnili na zrůdy bez slitování! "

Jeden ze zlatokopů údajně řekl, že není možné si vybrat tu lepší cestu;  jedna cesta  je peklo a druhá je boží trest.

Překonáním horských hřebenů však cesta za zlatem zdaleka nekončila. Hledači zlata došli na břeh jezera Bennett, kde začali stavět lodě a čekali na jaro až ledy povolí. Poté započali dlouhou a nebezpečnou plavbu až do města Dawson. Kde se dozvěděli, že všechny parcely se zlatem jsou už rozprodané. Tomu říkám Pech! Nicméně, města Dawson a Skagway díky zlaté horečce vzkvétaly. Skagway měl například elektriku dřív než New York City a v Dawsonu se hráli muzikály rovnou z Broadwaye.

Zbohatnout se ale dalo i jinými způsoby než kopáním zlata. Tak například: člověk si mohl otevřít bar, obchodovat se zlatokopeckým vybavením nebo jídlem. Žena se mohla stát prostitutkou, nebo třeba péct koláče a muž prolhané povahy se mohl stát třeba podvodníkem z povolání! Tím nejznámějším podvodníkem se stal "Soapy Smith" o kterém dodnes existuje muzikál "The days of 98" hraný už od roku 1923 právě v divadle ve Skagway a my jsme si tento kulturní zážitek nenechali ujít!

Dalším místem, které jsme navštívili byl "Vykřičený Dům" Red Onion Saloon, kde jsme se dozvěděli o těžkém životě lehkých dívek!

Ta díra v podlaze na jedné z fotek byla stěžejní částí byznysu. Fungovala tak, že hned po akci dívka musela vhodit peníze diskrétně do díry a ty putovaly okapem až k "Bordel Mama" dolů na bar. Součástí baru byl také displej hadrových panenek, které představovaly dívky ve službě. Jejich barva očí a vlasů odpovídala realitě. Zákazník si tak mohl vybrat podle svých preferencí. Po dobu vyřizování směnného obchodu se panenka položila. Jakmile byla připravená pro další zákazníky, "Bordel Mama" ji opět posadila. A tak furt dokola.

Když už jsme měli města dost a zatoužili po přírodě zajeli jsme si do Dyea. Kde se dříve vyloďovali zlatokopové, volící cestu přes Chilkoot Trail. Bývalo zde kdysi město! Dnes je tu jen kemp. Tady jsme strávili noc a ráno se šli podívat na migrující lososy. Pepča byl nadšen!

Když jsme se dostali do Skagway po druhé, bylo to vlakem. Vyhlídkovou jízdou po historické železnici. No co Vám budu povídat, byla to nádhera veliká! Jízdenky jsme dostali od jednoho známého co pracuje pro dráhu. A bude to pro nás zážitek na celý život. Děkujeme Cigy! Ve vlaku jsem se skamarádila s Johnym a Kristy. Slíbila jsem, že jim pošlu moje fotky.  Povedlo se mi totiž vyfotit medvěda na kolejích a paní malém Johnyho přetrhla za to, že to nezachytil! Ha ha! A oni mi za to po příjezdu koupili kávu!

A pan Průvodčí byl znalcem české kultury a milovník českého jídla a pití!!! Byl totiž na svatbě někde u Krumlova. Svět je malý.

Skagway je malebné městečko a je z něj opravdu cítit historie "zlaté horečky". Skoro všechna muzea a exkurze městem jsou zadarmo. Ale to množství obchodů se suvenýry a šperky je přehnané. Všude davy vypasených Američanů zběsile nakupujících. To je bohužel druhá, ne tak líbivá stránka tohoto, jinak velice půvabného městečka.

Když si odmyslíme davy a ten přehnaný konzum, který této destinaci vládne, tak budeme na Skagway vždy s láskou vzpomínat.