Bye Bye Yukon aneb konec se blíží!

Týdny tady na Yukonu nám utíkají jako voda. A začínáme pociťovat, že podzim se neúprosně blíží! Když se budíme ráno v karavanu pomalu s párou u huby a omrzlym " Bieberem" nálada klesá. Na Yukon přišla studená fronta ze severu. Tržby v Bistru klesly a pan majitel, už tak vyhořelé povahy, se rozhoduje zavřít 2. Září. Tedy téměř o dva týdny dřív než bylo původně v plánu. O ou!! Naše letenky jsou bookle až na 24. září! Momentálně je tady zima jak v morně a já nedám bez vaťáku ani ránu.

Rozdíl mezi Kanadskou a českou koží!

Ale všichni nás uklidňují, že září je jeden z nejkrásnějších měsíců tady, že se zase oteplí. Pan majitel Dustin nám vychází vstříc a slibuje, že koupí náši káru. Tím odpadá starost s prodejem a můžeme si jezdit až do posledního dne. Super! Navíc máme dovoleno zůstat v karavanu na pozemku u Dustina až dokonce. Konec sezóny se blíží, to se neobejde bez pořádné "staff párty", a pěkně v kostýmech. Převleky byly pořízeny ve "free shopu" na smetáku. Nevím, jestli jsem o smeťáku už psala, ale tady to funguje tak, že součástí sběrného dvora je sekce s věcmi, které jsou ještě použitelné. Mluvíme o knihách, nádobí, oblečení, ale i spotřebičích. Každý si zde může vzít co chce a přivézt co už nepotřebuje. Funguje to skvěle. A "Yukoners" jsou vždy pyšní na kousky co ulovili na "Dumpu". Včetně nás.

Párty by byla celkem suché povahy! Nebýt Pepči, který pod vlivem Yukon Holiday, které chutnalo jako české pivo, roztančil většinu lidí na české pecky včetně "Maxim Turbulenc"! Joooo!!! Dělali jsme i vláček.

Po párty se náš tým začal zmenšovat, holky se začaly vracet do svých domovů. Já jsem šla na poslední týden obsluhovat a nechala Pepču kuchyni s naším oblíbeným Matlafousem! Celkem jsme si oddechli, když jsme dělali finální úklid Bistra. Práce v tomhle týmu byla totiž výživné povahy! Ale o tom už bylo napsáno dost! Vrakoviště taky osiřelo. Dustin s rodinou odjel za příbuzenstvem v Ontariu. A my jsme tam zůstali practicky sami. Jen my a Eliel, kamarád horolezec, který trávil většinu času někde na ledovci. Došlo nám, že náš čas v Kanadě se blíží ke konci a rozhodli jsme se sbalit autíčko a vyjet na poslední Roadtripek. Destinace: Kluane National Park a Haines, Alaska. Vyjeli jsme vstříc novým zážitkům! Před námi jen nekonečná silnice, modré nebe a všude kolem podzimem nabatikované listí! Nefalšovaná nádhera! Rybář Pepa dokonce chytil spoustu ryb! Na doporučení paní z Infocentra jsme jeli na místo, kde se řeka kroutila jak had. Po bližším prozkoumání terénu byl rybář Pepa v sedmém nebi, neboť krásně průhledná řeka byla plná ryb; sivenů amerických a pstruhů jezerních. Přišel hlad a jeden siven nám posloužil jako delikatesní oběd. Udělali jsme si ho hned u řeky na vaříci a modlili se, aby nepřišel Grizzly na čmuch.

Po obídku jsme se vydali omrknout Kathleen Lake. Bylo tak krásně, že jsme napumpovali kajáček a jeli vegetit na vodu. Dokonce jsme absolvovali i spontánní koupačku. Plavky nebyly, takže jsme si vzali "císařovi nové šaty" a nasmáli se jak nikdy!

Noc jsme přespali v kempu kousek od jezera. Díky mojí noční potřebě jít v noci močit jsme viděli "onu pověstnou polární záři"! A bylo to pěkný! A chtěla bych to vidět dvakrát! Ráno jsme tak trochu zaspali, páč se Pepcovi zimou vypnul mobil. Co se dá dělat, tak pozdě zas není a my vyrážíme směr "Kings Throne"/"Králův Trůn. To je místo nad Kathleen Lake. Z dálky to opravdu vypadá jako by si kdysi dávno nějaký obr sednul mezi skály a vytlačil tam zadkem důlek. Vyrážíme! Ruce nás zebou. Je zima jak bejk! Začínáme stoupat a slunce začíná nabírat na síle. Svlékáme postupně všechny vrstvy. A ten výhled!!! U trůnu jsme coby dup, proto pokračujeme dál až na samý vrchol, který jak je ještě pěkný kus cesty. Terén začíná nabírat na výživnosti! Je hodně prudké a štěrkové povahy! Ale touha vidět co je za obzorem nás žene v před! Nikde ani živáčka. Za celou dobu potkáváme jen jeden pár! Vypadají fit, ale říkají, že to vzdávají: "nohy by šli, ale mozek nechce! " říkají. Aha! To nás znejisťuje, ale jdeme dál. My totiž na rozdíl od nich máme hole, které dělají výstup i sestup o dost jednodušší. Když se nám otevírá výhled na druhou stranu hory, zůstáváme stát doslova s otevřenou hubou! Krása střídá nádheru! Z jedné strany hory kam oko dohledne a v dálce dokonce zasněžené vrcholky velehor, z druhé strany výhled na jak zrcadlo klidné jezero. Modré nebe nad námi v kontrastu s nádhernými barvy podzimu vztváří absolutní pastvu pro oči i naše cestovatelské dušičky. Jdeme po hřebeni na samotný vrcholek: "Kings Throne Summit" a jsme nejšťastnějšími lidmi na světě! Svačíme, fotíme a užíváme si pobytu na tak speciálním místě. A říkáme si, že tenhle výšlap bude patřit k těm životním, nezapomenutelným zážitkům.

Ale ten sestup taky. Dolů je to horší než nahoru. Ještě že máme ty hole. Technika sjezdu po patách ve štěrkovině se osvědčuje skvěle. Počet pádů: 1, Pepča končí na zadku, leč bez trvalejších následků.

Přicházíme k autu a potkáváme českou holčinu. Kecáme a dáváme jí hůl. Máme jednu navíc. Zítra se jí bude hodit, chce také vidět nádheru na vrcholu Kings Throne. My pokračujeme dál v cestě a předjíždíme do kempu u jezera Dezadesh. Cestou tam vidíme úplně nejvíc nejlepší zvíře! Pepca neví co to bylo. Ale já říkám: "To je Porkupine"! A Pepca: "Cooo? To sis vymyslela!" Samozřejmě jsem si to nevymyslela. Porkupine existuje. Česky to je druh dikobraza. A podle místních má delikatesní maso. Večeře vařená na ohni se začíná stávat pravidlem tohoto výletu.

Ráno vyrážíme směr Haines, Alaska! Silnice, která tam vede je podle mě jednou z nejkrásnějších vyhlídkových cest! Nikde nikdo jen hory, řeky, krásně zbarvené planiny a sem tam nějaký medvěd v křoví a na obloze orli. Kochame se a obdivujeme matku přírodu. Na US hranicích nám pan celník zabavuje dva pomeranče. Ach jo! Haines je takové malé městečko u moře. Kotví tady spousta lodí včetně obrovských Cruise Ships, které sem ve velkém vozí turisty. My jdeme na špacír po městečku, kupujeme si pivečka na večer. Spíme na odpočívadle u pláže. Je odliv a my poskakujeme po kamenech. Pepča mě fotí a hlásí: "úplná modelka, jak z časopisu "Rybář".

Večer když za tmy sedíme u čaje příroda nám dává další dárek. Vidíme jak za horama vychází měsíc v úplňku. Kýč jak bič! Chybělo jen, aby ve světle luny proskočila velryba.

Ráno vstáváme s východem slunce a jedeme k řece. Na místo, kde je velká šance vidět Grizzly lovící lososy. Jedem s očima na stopkách. Já vidím jednoho zbloudilého medvěda na pláži u moře. Co tam dělá? Mají být u řeky, ne? Jedeme dál. A hurá! Nacházíme místo, kde několik medvědu číhá v řece. Vystupujeme z auta a s respektem jdeme blíž. Medvědi mají oči jen pro lososy. Koukáme se z bezpečné vzdálenosti a jsme šťastný jak dvě blechy. Tohle Byl to Pepčův sen! Později přijíždí autobus plný turistů. A idylka je fuč.

Počasí se kazí a my vyrážíme zpět směr Kluane NP. Tentokrát se chceme jet podívat až k samotnému Kluane Jezeru na druhou stranu národního parku. Krajina se začíná měnit a my koukáme na písečné dálky nad kterými se zvedají kopce a hory poseté horskými ovcemi. Spíme v kempu, který stoprocentně stojí za zmínku. Kempem totiž vede doslova medvědí stezka. Od nepaměti tudy brouzdají Grizzly. Proto je tady pro stany speciální ohrada, obehnaná elektrickým plotem. My spíme v autě! Tak snad méďa nepřijde na čmuch. Kemp je to nádherný. A zároveň je to asi naše poslední roadtripová noc! Sedíme u ohýnku a rozjímáme. Vzpomínáme na zážitky za celý rok a jsme vděční za život jaký máme.

Poslední dny na Yukonu trávíme kajtovaním a navštěvováním přátel, které tady máme. Pomáhali jsme například stavět boudu na dřevo a poté byli pozváni k Meganine indiánské babičce na krocana. S Tylerem z kuchyně jsme zašli na pivo do Carribou hotelu. Taky jsme potkali páreček skvělých Čechů, které jsme pozvali, aby s námi strávili noc na vrakáči. Uvařili jsme jim segedínský guláš s knedlíky a ráno k snídani palačinky. Byli nadšení! A my jsme byli nadšení, že jsme měli společnost. Protože na vrakáči jsme teď jen my, myši a medvědi.

Krásnou tečkou za naším kanadským příběhem se stalo spřátelení s párem doktorů. Mark a Isabel jsou také kajteři. Mají v Carcross nádherný letní dům na pláži. Předposlední večer jsme strávili s nimi. Uvařili nám výbornou večeři a povídali jsme si až do noci. Pak nám půjčili jejich auto a dali adresu jejich domu ve Whitehorse (odtud letíme). Máme zítra přijet jejich autem, přespat u nich a ráno si dojet na letiště a jejich auto tam prý prostě máme nezamčené nechat! (Naše kára zůstává na vrakáči, protože Dustin si ho od nás kupuje) Cituji: "Marku, to vaše auto nejde zamknout! Fakt? Aha! Já ho nikdy nezamykám! Tak ho nechte otevřený!" Mark a Isabel byli naprosto boží lidi. Po nějaký čas jim domovem byla například jachta na Bahamách, kde vychovávali i své dvě děti! Mark má velkou slabost pro kozy a chová si dva kozlíky jen tak pro radost u baráku. Přes den jsou ve výběhu v noci jsou ve chlívku, který je spojený s Markovo dílnou! To aby si mohli povídat.

Ještě musím zmínit, že jsme dostali pohled až z Austrálie! Adresa byla napsána stylem: Na vrakovišti 27 Spirit Drive Pepa a Ivka Carcross Canada A text zněl nějak takto: posílám pozdrav z Austrálie. Uvidíme jestli pošta umí zázraky!

A pošta je opravdu umí! Pohled se dostal až k nám díky tomu, že jsme šli poslat pohled a koupit mamce památeční minci a slečna na poště se nás zeptala, kde bydlíme. Potom řekla ať se podíváme na nástěnku, že tam je možná pohled pro nás! A on pro nás fakt byl! Pravdou zůstává, že Angelo z Gold Coast nám vyrazil dech! A zajistil nám krásný den! Odletět se nám nechtělo! Ale co.... musíme jít dál! Vstříc novým zážitkům!!! A že jich na nás už pár čeká! Nejdřív naše vlast, pak země zaslíbená neboli Austrálie a poté Francie!

Bye Bye Canada! We love you and miss you already!!!!