Dostanem se do ráje?

V noci zase hřmí, proudy vody bubnujou na střechu. To přejde, říkáme si. Ale nepřestává. Taxi nás má vyzvedávat v 7 ráno. V 6:55 ještě leje jak blázen. Na cestě před bungalovem stojí voda, je jen kousek od prahu.

Přijíždí taxík. Takový větší auto s korbou na který jsou lavičky. Řidič stahuje plachty po stranách, aby na nás nepršelo. Jakmile se ale rozjede, plachty začínají vlát do stran, takže děkujeme pěkně, ale vlhkotě neuniknem a ještě se modlíme aby nám zběsile vlající plachty nevyšvihly oko. Týpek jede jak kdyby zapomněl, že nás naložil. Řeže zatáčky, brzda, plyn. Se strachem v očích se křečovitě držíme laviček před námi až nám ruce bělaj. Pořád prší. Vystupujeme a jdeme na molo, čekat na loď. Naštěstí to netrvá dlouho a naloďujeme se.

Loď je to celkem malá. Tudíž bude houpat. Pořád prší. Moře není zrovna klidné povahy. A my do sebe naposledni chvíli házíme Kinedryl. Cesta lodí netrvá dlouho. Ostatní Asiati na palubě si evidentně nedali Kinedryl a zápasí se šavlovým tancem. Uf, konečně jsme na pevnině. Ale kde je ten ráj? Se šedivou oblohou a deštěm ostrov vypadá hodně nevlídně. Co naplat. Jdeme na snídani do první restaurace, kterou vidíme.

Všechny stoly jsou mokrý a ze střechy kape. Je mi zima jak bejk. A když majitel (určitě Tureckej mafián) vidí moji husí kůži na rukách, nese nám deky. A zve mě k peci na pizzu, kde hoří oheň, abych se ohřála. Dáváme si Turkish breakfast a já říkám: "jedenáctá rozhoduje!" A opravdu po desátý přestává pršet, ale mi musíme ještě projít džunglí na druhou stranu ostrova. Vyrážíme! Cesta džunglí, je jak z Indiana Jonese. Cesta už není cestou, ale je to vlastně potok. Máme oči na stopkách, páč já mám hroznou hrůzu z hadů. Samozřejmě každej kořen vypadá jako had. Fuj!

Asi po 30 minutách dobrodružství dorazíme na Sun Set beach. Dostáváme welcome drink, tak kyselej, že se nám křiví huby, ale je to zadarmo, tak ho pijem až do dna! Bookli jsme si stan v místě, které si říká Robinson Bungalows. Takový velký teepeecko, kde je jenom trezor a mokrá matrace. Pro Robinsona asi dobrý, ale my si říkáme, že celkem drahota za 14 USD.

Ale zas to je na krásném místě, bez lidí. A počasí se zlepšuje. Mraky se roztrhaly a sluníčko svítí. A už to začíná opravdu připomínat ráj!

Čas trávíme opalováním a koupáním v moři, který má krásnou barvu. Jenže to nám nevydrží dlouho a půjčujeme si kajaky a šnorchly. Jde se prozkoumávat sousední pláže. Padlujeme podél pobřeží. Bereme to až na nejodlehlejší pláž, kde je základna místního námořnictva jinak vůbec nic. Z dálky vypadá pláž krásně, ale z blízka je plná odpadků. Taková škoda. Parkujeme kajak a jdeme obdivovat krásy mořského dna s brejlema a šnorchlem. Vidíme korály, spoustu druhů ryb, ale sem tam bohužel i plechovky a další odpadky. Na cestě zpět na kajaku, jsou malinko vlnky a Pepík dostává mořskou nemoc! To jako vážně!

Večer na baru slavíme moje narozeniny. Je to paráda sedět si na odlehlé pláži jen s pár lidma a pít pivečko za 1USD.

Pak najednou cítím ostrou bolest na předloktí, otocim se a vidím sršně, který před chvílí přistál Pepovi ve vlasech, ale kterýho jsme odehnali, na okraji mojí židle. Ajaj. Potřebuji led jinak mi to nateče. Barmani mě bleskově zásobují ledem. Bolí to, ale piju další pivečko, to pomůže vždycky. Plus mě malinko pálí holeň. Ale to je asi od sluníčka, říkám si. Další den jen tak zevlíme a přecházíme na druhou stranu ostrova zpátky k lodi a zpět do Sihanoukville.