San Francisco

If you going to San Francisco be sure to wear some flowers in your hair...se zpívá v písničce od Scotta McKenzieho. Já jsem Pepčovi chtěla dát kytky do vlasů, ale nenechal mě! Nechápu proč :) Mezi námi a San Fran je ještě kousek cesty, vstáváme mega brzo, protože spíme hned vedle cedule No Camping (páč kemp, kde jsme chtěli nocovat byl mimo provoz). Pokračujeme ještě kousek po Pacific Highway, ale pak to točíme do vnitrozemí. Když se kolem sedmé ráno napojujeme na dálnici, jsme během chvíle zaseklí v koloně. To je první předzvěst konce přírody a začátku městské divočiny. Jako první nás vítá asi nejznámější landmark tohoto města, a to je? No, přece Golden Gate Bridge, který zde stojí již od roku 1937. Díky tomu, že jsme vstali se sluncem se dělíme o vyhlídku na most jen s párem Asiatů, kteří jedou jedno selfíčko za druhým. My si také pořizujeme pár fotek a pokračujeme dál.

Zastavujeme na jedné z mnoha vyhlídek a užíváme si poctivě uvařenou nudlovou polívku. Poledne trávíme zevlením na Rodeo Beach, kde pozorujeme surfaře a ostatní návštěvníky pláže. Pepča si odnáší rudé rukávy, které týden nesundá (Slunce žhne). Před druhou vyrážíme přes most a těšíme se do hotelu na koupel a postel. Za přejezd mostu je poplatek, ale pokud nemáte US poznávací značku, tak je uhrazení průjezdu s prominutím pěkná pakárna. Vše se řeší telefonicky a doteď nám peníze z účtu nestrhli.

V motelu Vaness Inn, nás "vítá" recepční původem z Indie a je to takovej kyseláč, že mě, klidné povaze se otvírá kudla v kapse. S nadšením se sprchujeme, foukáme vlasy, natíráme krémy, které máme k dispozici a vyrážíme do ulic multikulturního velkoměsta. Naší destinací pro dnešek je Pier 39, Fisherman's Wharf, Coit Tower a China town. První dvě ze zmíněných lokalit jsou tzv. Turistická peklíčka, plná lidí, obchodů se suvenýry, restaurací a dalších atrakcí pro turisty. My jsme sem šli, protože je odsud vidět na Alcatraz, světově známé vězení, kde bručel například Alcapone. A přímo u Mola 39/ Pier 39 se na plovoucích deskách ve vodě válí asi padesát tuleňů. Nechápeme jak se tam taková kolonie vzala. Tušíme, že je tam vykrmují, aby turisti měli co fotit. Cestou ještě čekujeme Lombard Street, což je nejvíc klikatá ulice na světě, pozn. autora; ulice po které jezdí auta!

Už se stmívá a nám kručí v břiše. Jdeme směr Chinatown, kde si chceme dát večeři. Ale zrada! Všechno je zavřený! Naštěstí nacházíme ulici v srdci Chinatownu, kde to ještě žije a hodujeme jak páni. Jídla je kopice, jen to není moc dobrý, samej glutamát! Měli jsme lepší! Cestou domů míjíme Čínskou banku, nemocnici a restaurace, které nemají ani anglické nápisy. A říkáme si, že je velice zajímavé, jak lidé vytvořili takovou subkulturu v úplně jiné zemi.

Druhý a poslední den ve "Friscu" trávíme na kolech. Kola jsme našli na Grouponu za ($26/den/dvě kola) a předává nám je týpek původem z Arménie, co zná Šumavu i České Budějovice. Studoval totiž v Čechách. Za den jsme najeli 1000 500 900 km (to je můj výraz pro OPRAVDU HODNĚ).

Dokonce jsme si omylem zajeli do čtvrti, kde už jsme se necítili tak úplně bezpečně. Koncentrace lidí bez domova se začala zvyšovat. A tři individua za sebou na nás něco pokřikovali a čtvrtej nakopnul plechovku hned co jsem vedle něj projela. Ale vyvázli jsme bez újmy a navíc nás to dovedlo k restauraci s vyhlášenými sendviči. Ty jsme si vzali s sebou a snědli je pěkně na trávě v parku s výhledem na Painted Ladies.

To jsou staré domy ještě z Viktoriánské éry. Po obědě jsme navštívili kdysi hippie-sáckou čtvrť Haights Ashbury, kde bydlel například Jimi Hendrix nebo Janis Joplin. Je tam spousta neobyčejných obchůdků s oblečením, muzikou, zajímavé restaurace a kavárny. A hodiny, které jsou permanentně ručičkami na 4:20, což je údajně v místním slengu čas na jointa. Projeli jsme několik parků, podívali se až k oceánu a den zakončili projížďkou po Golden Gate Bridge při západu slunce. Do hotelu jsme dojeli za tmy, utahaný jak koťata. Kola jsme propašovali až do pokoje a vracíme je až ráno. San Francisko je moc pěkný město, jen tak courat uličkami, je zážitek. Člověk míjí rezidence , které musí stát miliony, ale zároveň vidí mraky lidí, který za sebou tahají kárky plné haraburdí a domovem jim je ulice.

A nyní následuje historka, kterou si můžete být jistí, pokud cestujete v mé společnosti. Už od návštěvy Číňanů mě bolí břicho a má peristaltika je, řekla bych, zrychlená. A právě hned potom, co vracíme kola kousek od Fisherman's Wharf nutně potřebuji na záchod. Smůla! Veřejný záchody jsou zavřený, je brzo ráno. Jako zázrakem vidím ceduli Washrooms. Jdu po šipkách. Beru za kliku! Zamčeno. Dveře na kód. Přichází pán se stejným problémem jako já. Rumpluje s dveřmi. Naše zoufalé pohledy se střetnou. Je nutno jednat. Rozhlížíme se a o kus dál stojí uklízečka. Jdeme za ní a škemráme o kód ke dveřím. Mexičanka loví ušmudlaný papírek z kapsy a na něm je naše spása: 5882. Story končí úspěchem a Mission Impossible splněna na záchodech pro manažery Fisherman's Wharf! Úplně spontánně navštěvujeme lodě zakotvené u mola v Hyde street. Jako vstupenka nám totiž slouží právě zakoupený roční vstup do Národních Parků. Jsme nadšení z toho, že na lodích, které kdysi vozili náklady z Evropy do USA nikdo není a paluby, kajuty i kormidla máme sami pro sebe. Loučíme se se San Franciskem a těšíme se na další dobrodružství. Míříme do Yosemit.

---