Nechtěně v roli sociálů

Po rychlé návštěvě Santa Cruz je naším dalším cílem Sherman Island. Sherman Island je destinací kde se sjíždí kajteři z okolí San Franciska. Kemp kde budeme spát není velký a v podstatě jsou tu pouze milovníci větru a nebo rybáři. Celí natešení jdeme občíhnou kajtovaci spot. Pepča valí bulvy a říká: " tak tohle jsem ještě neviděl!" Launching area (místo, kde se zvedají kity nahoru) není zrovna prostorné a opravdu nevyvolává pocit bezpečí. Z jedné strany křoviska z druhé strany pergola. Na místě je nejzajímavější to, že člověk pak musí projít s kitem nad hlavou asi 100metrovou jednosměrnou uličkou, vysekanou asi tak v po krk vysokém křoví. Až po téhle nebezpečné procházce se člověk ocitne u vody. Konkrétně na deltě řeky Sacramento. Zdejší vítr je termické povahy. Vnitrozemí v oblasti Sacramenta dosahuje mnohem vyšších teplot než studený Pacifik u San Franciska. Díky tomuto teplotnímu rozdílu je vítr stabilní a fouká téměř každý den od jara do podzimu. Dneska fouká, ale podle lokálů nemáme radši chodit do vody. Je pravda, že na obloze jsou černé mraky a asi se něco žene. Musíme holt počkat do zítra. Je ráno! Sluníčko svítí! Kolem poledního se parkoviště začíná plnit a na řece se objevují barevní draci! Já mám trochu(hodně) strach a do vody se mi moc (vůbec) nechce. Ale Pepča je dobrák od kosti a pomáhá mi se dostat přes cestu křovím bez újmy a kajta mi dává až u vody. Jupí! Moje první kajtovačka na řece úspěšně dokončena. A byla to nádhera! Mohla jsem si dokonce vychutnat, v kajterském slengu takzvanou Sunset session, neboli, pojezd při západu slunce.

Bohužel předpověď hlásí déšť na další dny, proto opouštíme Sherman Island a Kalifornii. Míříme na Floras Lake. Cestou na jih jsme v tamním kempu strávili několik dní a doposud Floras Lake Kemp nic netrumflo! Nabízí totiž nejlepší deal podél celého pobřeží. Navíc tam máme bagl s nepotřebným oblečením, který musíme vyzvednout. Po cestě se stavujeme ve Ferndale. Maličkém městečku, které má boží atmosféru. Staré budovy jak z westernového filmu lemují hlavní ulici. Člověk nabývá pocitu, že místní komunita o něj pečuje kvůli sobě, a ne kvůli turismu. Večer v kempu je zima jak bejk, fouká, je nevlídno. Seznamujeme se s Němkou Danielou, která cestuje po US sama. Evidentně je ráda, že může s někým pohovořit. My jí zveme na polévku na stojáka za naším autem. Vypravíme si zážitky a vyměňujeme informace až do tmy.

Ráno vyjíždíme na cestu a míříme už konečně na naše vysněné Floras Lake ve státě Oregon. V kempu se vítáme s Ronem místním správcem. Dáváme mu basu piv, za to, že se postaral o naší tašku se zbytečnostmi. Ron nás nechává protekčně parkovat u přípojky vody i elektriky. Později nám ještě nese hrášek z trhu a místní IPA (India Pale Ale - Druh piva). Cítíme se skoro jako kdyby jsme přijeli domů! Jdeme se podívat ke kite škole. Bavíme se s Willem/šéfikem, který už o nás překvapivě ví! Kajterske Tamtamy z Sherman Islandu donesli zprávu, že dva Čechácci míří na Floras. Bohužel vítr nám nepřeje! A co je horší!? Dva dny v kuse prší! A třetí den se slunce s deštěm střídá po deseti minutách. Během deštivých dnů a nocí dokoukavame poslední sérii Her o trůny. Díky nevlídnosti počasí se stáváme v kempu centrem pozornosti.

Jsme totiž skoro jediní spící v autě. Ostatní mají mega obytnaky. Nejdřív se nás ujímá pár z Quebecku. Trávíme s nimi dva večery, během kterých se bavíme vyprávěním historek z cest a ze života. Trvají na tom, aby jsme večeřeli s nimi a říkají ostatním lidem v kempu, že jsme jejich adoptivní děti. Christine je učitelkou angličtiny a André je v důchodu. Ale reprezentoval Kanadský Národní tým ve veslování. Jsou strašně super a je s nimi sranda. Když se loučíme, je to až překvapivě emotivní záležitost. Po odjezdu Christine a Andrého nás bere pod křídla hrozně milý pár z Arizony: Nancy a Mark s labradorem Cynder a kočkou Kitty, kteří prodali svůj byznys, nakoupili nemovitosti a každé léto vyráží cestovat s obytnakem po USA, s tím, že na Floras Lake travi celé dva měsíce. Bylo moc příjemné s nimi trávit čas. Udělali pro nás jak oni říkali "jídlo v Americkém stylu" měli jsme hot dogy a těstovinový salát. Na oplátku jsme jim na ohni uvařili zeleninové curry! Ron správce kempu, který s námi také trávil svůj volný čas, z něj byl doslova nadšený a rozhodl se že si ho odteď bude vařit taky! Další večer jsme s touhle partičkou jeli na večeři do lokálního podniku na vyhlášené burgry. A hádejte co? Nancy s Markem bez varování zaplatili za všechny! To už nám bylo krapitek blbý. Ron nám nese čerstvý chřest a doporučuje ať se v sobotu jedeme podívat do nedalekého města Bandon na Farmers Market. Na marketě děláme kšeft pánovi s udírnou a dáváme si: pulled pork sandwich, smoked hot dog a znovu pulled pork! Jdeme se projít po městečku a stavujeme se na zmrzlinku a kupujeme Nancy a Markovi v místní cukrárně krásně vypadající zákusky. Máme mlsnou a tak před odjezdem jdeme ještě na místní vyhlášené Fish and Chips. Pozn.autora: o všechny porce se dělíme půl na půl! Nejsme zas takový Otesánci! Jen ochutnáváme!

A teď kajtovaci zážitky!

Will majitel místní kite školy, která byla mimochodem vyvoněná! S krásným posezením a pozor: SAUNOU nám dává svolení vše bez poplatku používat. Vítr nebyl první dny tak silný a Pepča si plní sen a půjčuje si Foil Board, což je prkno, které má ze spodu dlouhou karbonovou mast/nohu. Pointou je, že člověk pak nejede přímo ve vodě, ale spíše se nad vodou vznáší! Cesta k pocitu levitace je však trnitá! Pepča nejdříve začal na kratší noze! To mu celkem šlo. Naučil se i otočky a nabyl pocitu, že umí foilovat. Will mu potom dává tu nejdelší mast a prkno bez poutek na nohy. Já jdu zpět do kempu vařit večeři, páč mi Pepča říká, že jde už jen na chvíli. Přichází ovšem skoro za tmy, úplně vyřízenej! Zmíněný Foil Board na dlouhé noze se mu nepodařilo vůbec zkrotit a byla z toho kilometrová procházka po druhé straně jezera s prknem, které pocitově vážilo asi tunu! Dříve nabytý pocit ovládnutí schopnosti foilovat se rázem vytratil. Druhý den fouká, ale Pepča je ze včerejšího foilovaním úplně hotovej jak fyzicky tak psychicky. Rozhoduje se nejít do vody a dělá mi trenéra. Já zahajuji kajting na Floras ve stylu. Kite mi hned po vstupu do vody spadl. Zvedám ho, ale mám protočené lajny. Kite znovu padá! Gestikuluji na Pepču ať mi jde pomoct, že to nedám! A on gestikuluje na mě: to dáš! Dávám mu ještě poslední zoufalý pohled a odplouvám! Kite me táhne na druhou stranu jezera. Odstřeluju se! A zahajuji plavbu zpět na břeh. Do večeře bych tam mohla bejt! Zima mi není mám dobrý neopren, ale přibližuju se ke břehu malinko rychleji než nejpomalejší slimák. Potom co jsem uplavala asi 100 metrů my nebesa posílají Mitche Bjůkenena na skútru. Pepča poprosil instruktora ze školy ať pro mě zajede. Já se nevzdávám. Jen měním místo vstupu do vody. Přesouváme se z pohodlí školy na pláž. Trávíme několik dní v přízni větru. Je to sranda a jezero máme jen pro sebe. Náš kamarád Mark trénuje skoky. Se zatajeným dechem sledujeme jeho úsilí. Není totiž už nejmladší! Definitivně si zaslouží respekt. Celkově, věkový průměr kajtaku tady je 50+! Všichni jsou extrémně milí a přátelští. Cítíme se tu skvěle. O víkendu se ale jezírko plní tak, že není k hnutí. Naučila jsem se díky tomu alespoň spolehlivě vyhýbat. Taky jsem si zkusila jezdit na skimboardu a surfboardu. A jako bonus jsem si ve vodě rozřízla chodidlo o sklo. Pepčovi bylo jezero malé a tak šel prubnout divoký Pacifik za písečnou dunou! Jezdí si tam jak pán, ale balí to nějak podezřele rychle. Co je: "ptáme se s Markem? Tyjo! To je studený jak bejk" říká Pepča!"

Jako rozlučku s Floras Lake bereme náš žlutý kajak na projížďku. Jedeme po proudu řeky vytékající z jezera. Ta nás vede korytem, které je obklopené keři a sem tam na nás ze břehu bučí kráva či býk. Po pár kilometrech se výhled otevírá, tady je řeka opravdu blízko oceánu a její břehy jsou zde tvořeny světlým pískem. Krása! Zpátky musíme pádlovat proti proudu, ale není to žádná brutalita. Blíží se odjezd! Nechce se nám, ale musíme se pohnout. Balíme našich 1000 500 900 švestek. Vyrábíme obrázek na památku pro Marka a Nancy a Ronovi děláme speciální hrníček. Když se loučíme, je to opravdu smutné povahy! Teď nám bude chybět nejen Floras Lake, ale i lidé, které jsme tam potkali.