Hood River! Mecca Kitesurfingu.

Se slzama v očích (mluvíme o mých očích) opouštíme Floras Lake. Dali jsme poslední "hug" všem našim vým přátelům a nastavili jsme GPS směr Hood River. Po cestě jsme se zastavili v městečku Newport. Když jsme vystupovali z auta praštila nás do nosu hodně solidní rybina. Jdeme na pochůzku. Centrum je vlastně jen jedna ulice lemovaná fabrikama na zpracování ryb, sem tam nějaká restaurace nebo rybárna. Na zdech jsou namalované obrazy s rybářskou tématikou. Když jde člověk po chodníku potkává pracanty v celokombinezách smrdící fishinou a musí se vyhýbat ještěrkám s dary moře. Na konci ulice je přístav s výhledem na fotogenický Newportský most. Tohle městečko má hodně velkou atmosféru.

Jak tak brouzdáme slyším někde v dálce typické štěkání! Říkám Pepčovi: " větřím lachtany"! A fakt, o kousek dál je molo a na něm se turistům předvádí ploutvonožci! Jeden má kolem krku omotaný vlasec. Má porušenou kůži a jen tak smutně leží. Říkáme si, proč mu někdo nepomůže? Dočítáme se, že pomoc vyžaduje uspání. Při čemž by lachtan mohl spadnout do vody a utopit se. Celkově, odchyt a ošetření prý není jednoduchá záležitost a proto se pomoci nedostane všem zraněným.

Jde na nás hlad. Ale nemůžeme se rozhodnout kam jít. Nakonec jdeme do rybárny, kde si dáváme krevety. To je celkem zklamání. Zážitek zachraňuje fakt, že si dáváme oběd hned u skla, za kterým paní v gumových oblecích jedou bomby na lince a čistí korýše, které my právě jíme.

Nejsme uspokojení a rozhodujeme se konečně zkusit všude nabízenou polívku: clam chowder. Nakonec, kde jinde zažít premiéru než v Mo's. Rodinné restauraci s tradicí již od roku 1946.

Bereme tuhle vyhlášenou pochoutku "take away" a jdeme si jí vychutnat na lavičku s výhledem na přístav. Clam chowder je krémová polévka ve které by člověk měl najít kousky ryb, krevet a masa z mušlí. Prostě taková jemná rybí polévka s bramborama. Byla dobrá, ale tu mánii kolem tohoto konkrétního jídla úplně nechápu. Mo's Clam Chowder se prý dokonce ve velkém vyváží i na východní pobřeží US.

Cestou do Hood River už nikde moc nezastavujeme. Ale jsme zastaveni strážcem zákona někde okolo Portlandu. Viděli jsme, že za námi jede Bluma. Pepčovi se to nelíbí, tak mění pruhy. To se zase asi nepozdává Švestce. Zapíná maják, nám se zrychluje srdeční činnost a stavíme u krajnice. Přichází strážník Beck a zpověď začíná. Odkud jste? Co tu děláte? Kam jedete? Víza máte? Dáváme mu všechny dokumenty. Omylem mu dáváme můj mezinárodní řidičák místo Pepčovo. Bengo jde k sobě do auta zcheknout papíry. Dává si na čas. Máme nutkání mu jít dát správný řidičák. Ale pak si říkáme, že nás určitě střelí, když opouštíme vůz. Jsme přece v Americe.

Vrací se! Prý je vše v pořádku a my jsme: "Good to go!" Hm, asi vypadám jako Pepča. Ha ha!

zastaveni strážcem zákona

Jedeme dál! Jsme šťastní, když konečně vidíme široké koryto Columbia River. Area v okolí Columbia River Gorge je prostě krásná. Scenic Highway lemují vodopády, skály a lesy.

V Hood River, první místo kam se jedeme podívat je Kite spot u Event site. Byli jsme tu před sezónou. To nebyla nikde ani noha. Teď trávníček u spotu praská ve švech. Pepča zjišťuje předpověď na zítra a celkovou situaci. Zítra prý bude foukat. Pravidlo číslo jedna: Always talk to the local! Vaříme si jídlo na parkálu, a jíme večeři při západu slunce. Den zakončujeme projížďkou na longboardech kolem řeky. Spát jedeme na již známou rest areu u dálnice.

Jaký byl Kiting na posvátné Hood River?

Fouká! Nadšenci se sjíždí! V Hood River ma člověk dvě možnosti. Buď startovat z trávníku přímo u břehu řeky. Tam je to, ale brutální šrumec. Pepča na to sám kouká jak vejr! Na zemi milion kajtů. A každou minutu jde někdo z vody, někdo do vody. Do toho čumilové, koupači, psi a děti. Psycho.

Kvůli mě se jde startovat z takového kolmého písečného výběžku. Musí se jít přes skalku a kousek přebrodit. Jdu do vody. Prdel staženou. Páč se mi ten vítr nějak nepozdává. Jezdím chvíli. Ztrácím prkno. Jdu z vody. Pepča zachraňuje prkno! Nechci jít zpět do vody, ale Pepča říká ať jdu. Jsme v Hood River! Tady musíš! Poslouchám trenéra. Ve vodě nezaživam blaho. Naopak! Vítr se mění z nuly na 30 uzlů. Když mi kajt asi po třetí padá. Nepříčetná s párou od uší házím prkno do písku a říkám, že končím (přeloženo z ostřejší verze).

...A teď Pepčova nezapomenutelná Kite storka.

Pepča je mazák ten zvládne kdejaký kondice. Jede tam kam všichni profíci. Daleko od břehu skoro až na druhou stranu řeky. Já si užívám slunečného počasí, ale už se mi zdá, že je Pepča nějak dlouho pryč. Řeka je široká na druhou stranu nedohlídnu. Začínám mít malinko strach a v tom přichází po betonu z druhé strany náš kajter. Draka stočeného v podpaží. "Co se proboha stalo?" Ptám se.

"Ty kráso, štěstí jak bejk jsem měl říká Pepča!" A začíná mi vyprávět sled událostí.

"Tak si tak kajtuju, viď!" Představ si, že tam jsou vlny jako kráva! (To proto, že proud řeky jde proti směru větru).

Skáču! A jak přistávám, jedna ze šňůr povoluje a vylítavá skrz bar. Tak to je konec! Zkouším plavat, ale bere mě proud. Naštěstí přijíždí týpek a nabízí mi záchranou ruku. Chytám se za jeho bederní pás. V jedné ruce jeho prkno, v druhé moje. Týpek mě táhne ke břehu. Uf! Pevnina! Sice jsem úplně na druhé straně řeky. Ale mohl jsem taky skončit X kiláku po proudu. Moje dávka štěstí ještě není vyčerpaná a paní kajterka, co zrovna dokončila session mi nabízí, že mě hodí autem zpět na druhou stranu řeky. "

Díky dobrým lidem vše dobře dopadlo.

Předchozí vlastník našeho draka si evidentně hrál se šňůrama. Na jedné udělal moc malý uzel a díky tomu, jedna ze šňůr proletěla barem a způsobila tuhle neplechu.

Musíme říct, že starší generace místních kajteru opět nezklamala. Jsou extrémně milí. Trávíme několik hodin v jejich společnosti a Pepča s úsměvem na rtech poslouchá všechny historky, co mazáci vypráví. Potom mi říká: "Tyjo, to je Boží, oni znají všechny ty kajtove legendy, průkopníky kiteboardingu!"

Funny historka, která uvízla i v mé hlavě byla o typkovi, který jel na kitu za vyhlídkovou plachetnicí. Kite se mu nedopatřením zahákl za ráhno lodi. Místo toho, aby panikařil, s úsměvem využil sílu lodi a nechal se jí táhnou jako na wake boardu. Později byl pasažéry pozván na sklenku šampaňského na palubu.

V Hood River jsme strávili několik dní. Tohle městečko má rozhodně dost dobrý vibes.

Z rušného odpočívadla u dálnice jsme se přestěhovali na úplně mega boží vyhlídku. Kde jsme si užívali klidné noci, východy a západy slunce. Vyhlídka byla v blízkosti Rowena Plateau, kde startovalo několika turistických tras, toho jsme využili a vyšli si do vyšších poloh. Odměnou nám byly dechberouci panorámatama. Výhledy na Mount Hood a Mount Adams.

S Hood River jsme se rozloučili sprchou v kempu a večeří snů.

Life is good!!!!!