Pismo Beach! Bude Kiting???

S úlevou jsme opustili L.A.! A vyrazili zpět na sever. Propletli se zácpou a vyjeli směr městečko Oxnard, kde jsme spali minulou noc. Tentokrát jsme, ale žádné AirBnB booklé neměli. Byli jsme rozhodlí strávit noc někde na divoko. Bohužel ve městech to není tak jednoduché. Ale máme vytipované velké parkoviště u benzínky. Strategie je, najíst se našeho "Božíhodového" jídla, což je pečené kuře z Walmartu a někde u pláže počkat do tmy. Pláž jsme našli , kuře snědli, ale během té chvíle jsme kolem sebe viděli podezřele hodně divných lidí, zejména nezbedné Americké mládeže! Na divoko už se tak úplně necítime a raději jedeme na noc do kempu. Druhý den ráno vyrážíme směr Santa Barbara. Tam se procházíme po molu a "shredujeme" beton na longboardech. A místní Hispánci, co hrají kousek od stezky fotbal mě klasicky sundávají míčem! Naštěstí ne do hlavy! Noc trávíme na větrné hůrce na kopci nad Santa Barbarou, kde měl být nádherný výhled na noční město! Nás však během pěti minut po příjezdu zahaluje taková mlha, že jsme rádi, že vidíme na sebe! Ráno to lepší není, kopec je zase v mraku. Sjíždíme dolů a děláme si snídani kousíček od stezky, kde všichni venčí psy. Od teď víme, že kdykoliv budeme chtít přitáhnout pozornost kolemjdoucích a rozvít konverzaci, stačí okázale otevřít kufr a ukázat světu nitro našeho domova na kolečkách. Během chvilky kecáme asi se třemi postaršími páry. Santa Barbara je místem kam se stěhují lidé z L.A na důchod. Docela závidíme! Santa Barbara má totiž velice příjemnou atmosféru. Jó, a koupili jsme si po dlouhé době kávu, že si ji uděláme "Asian style" s kondenzovaným mlíčkem. Začínáme s papírovým filtrem, ale potom přicházíme na daleko lepší nápad a kafe louhujeme v ponožce. No, v použité! To dá rozum! Přidává to aroma!

Další destinací je Pismo Beach. Prázdninové městečko hned u oceánu. Lidé sem jezdí hlavně proto, že je tady pláž na které se smí jezdit autem a přímo na pláži se dá i kempovat. To jsme si museli odpustit, jelikož káru nesmíme vystavovat zbytečným rizikům. Koneckonců jsme byli svědky toho jak partička lidí zapadla v písku. Měli nízké auto a ještě si nepochopitelně vybrali cestu hlubokým pískem. Tlačili, hrabali...nakonec je museli vytáhnout! Určitě to nebyla levná záležitost. Díky této události se dáváme do řeči s takovým pánem. Vypadá dost staře, ale v očích má pořád mladistvou jiskru. Mluvíme o životě! Vypravíme mu o našich cestách, on nám vypráví o svém mládí! Ten člověk je jak kouzelný dědeček z pohádky. Předává nám spoustu pozitivní energie a ujišťuje nás, že to jak vedeme ten náš pro mnohé nespořadaný život je opravdu jen naše věc! Nakonec nám zpívá písničku, která je v podstatě o tom, že člověk si musí život užívat. Jakmile se začne moc soustředit na hromadění majetku a odkládá život "na potom" to potom se nemusí už nikdy stát! Dozpíval a odešel!

My jsme přijeli na Pismo Beach, protože se tu dá.... Ano, tušíte správně...dá se tu kitovat. Na vítr jsme čekali první dva dny marně. Proto jsme zašli do šíleného surfoveho obchůdku, který vypadal z části jako antikvariát a Pepča si tam vybral prkno. Prodal nám ho týpek, který byl v Evropě. Hned nám hlásil, že ho v Česku pobodali Turci! Bezva!

Máme surf tak Pepčo hurá do vln. Já jít do vody odmítám. Protože je regulérní zima. Zataženo. To, že na pláži běhají děti v plavkách a po promenádě se prochází lidi v šortkách, vůbec není směroplatný. Američani to mají nějak jinak! Jestli to je těma Farenheitama nebo co? Víc stupňů, tak je jim asi větší teplo, nebo já nevím! Nechápu! Pepča jde na spot pod molo. Tam jezdí místní mazáci. Jako motivace jezdcům slouží publikum, z mola si totiž surfaře fotí turisti. A Pepča pádluje a pádluje, párkrát se mu podaří sjet vlnu, ale když vylejzá z vody není zrovna nadšenej! "Už to není, co to bývalo: " sděluje přes drkotající jzuby. "Máš ale novýho kámoše, viď?" :ptám se. Viděla jsem totiž jak s Pepčou ve vodě zapáleně hovoří jeden místní. Pepča se směje a říká: "prosím tě, ten mě akorát lákal do kostela na mši a vykládal mi o Bohu!

Na Pismo Beach trávíme 5 dní, během kterých se nebesa smilovala a poslala nám vítr. Já zkouším kiting ve vlnách. Je to adrenalin! Párkrát letím nechtěně vzduchem a cupitám po vlnách, skoro jako Ježíš Kristus. Pepča si to samozřejmě sází v profesionálním stylu!

Večery trávíme v pěkném kempu, kde nám jsou zábavou výstupy místních veverek a podzemních hlodavců. Má to ale jednu chybu. Člověk musí být zavřený v autě přesně 10 minut potom co padne tma. Jinak ho obří komáři vysajou zaživa. Pismo Beach ještě prokládame návštěvou Morro Bay. To je další pěkné přístavní město, ležící u Morro Rock, obrovské skály, která je ikonou tohoto městečka. Na skálu nikdo nesmí. Jen kmen místních indiánů, kteří zde dodnes provádí své rituály. Když jsme se jeli projet na longboardech okolo pobřeží, viděli jsme v dálce jak lidi koukají na něco ve vodě. Přibližujeme se k místu a vidíme, že ve vodě něco plave. Přece ty lidi nekoukaji na plovoucí klacky říkáme si. Když jsme blíž vidíme něco, co mě "konkrétně nejvíc" potěšilo a rozzářilo den! Ve vodě totiž byly mořské vydry. Ale ne jedna nebo dvě, ale nejméně dvacet! Vydra se okamžitě šplhá na přední místa mého žebříčku oblíbenosti zvířat. Tahle partička krasavečků si tam jen tak na pohodu vegetí, plavou si "Lažo-plážo" naznak, dokonce to vypadá, že některé z nich se drží za packy. Roztomilost na maximum. Opouštíme Pismo Beach a napojujeme se na Highway 1. Čeká na nás Scenic Drive podél pobřeží a město boháčů Carmel by the Sea.