Národní Park Joshua Tree, neskutečná pouštní záležitost!

Když jsme opustili kemp, ze kterého nás vypudili hadi a neukázněná mládež, ocitli jsme se před velmi těžkým rozhodnutím. Původní plán zněl, jet klasickou cestou turistů přes Death Valley do Las Vegas. Ale to by znamenalo jet pěknou štreku pouští. Vzhledem k tomu, že se na auto nemůžeme stoprocentně spolehnout se s těžkým srdcem rozhodujeme tuto pasáž naší výpravy vynechat. Ale protože se nechceme o prožitek pobytu v poušti ošidit, volíme jako další cíl Joshua Tree National Park. Čeká nás pěkný kus cesty po dálnici. Proto jednu noc trávíme na odpočívadle. Je asi 35°C a okolo chodí divný lidí, co vybírají plechovky z košů. Usínáme se strachem, ale noc je překvapivě klidná. Vstáváme brzo. Chceme ujet co nejvíce kilometrů, než slunce začne zase prát. Projíždíme takovou ospalou vesničkou, právě když na nás přichází hlad. Stavíme v takovém typicky americkém Dineru u silnice a dáváme si burgříček. Paní servírka se nás ptá odkud jsme a my jí říkáme, že z Čech... následuje chvíle ticha, zamýšlený výraz střídá otázka: "a co pro Boha děláte tady?" Zřejmě tady nejsou zvyklí na turisty! Po občerstvení je hned lépe. Krajina se opět začíná měnit a kolem nás ubývá stromů a domů a vládu suverénně přebírá pustina. Po několika hodinách jízdy v zemi nikoho nás zrazuje GPSka a vede nás do centra nějaké vesnice v poušti, kde končí asfalt, ale i sranda. Ulice mezi baráky jsou na písečné povahy. Tak tudy teda nejedem! Jsme zpět na asfaltu a míříme do Joshua Tree info Centra. Tam bereme mapy. Je to zvláštní, ale člověk k orientaci po parku potřebuje tři mapy. V jedné jsou vyznačené silnice, v druhé jsou vyznačené zajímavosti a v třetí jsou vyznačené trasy, po kterých se dá chodit. Proč né?

Vjíždíme do parku a je to láska na první pohled. Národní Park Joshua tree se nachází na území dvou pouští: Colorado Desert a Mojave. Část leží v nadmořské výšce naší Sněžky a díky tomu si můžeme užít poušť aniž bysme měli propocený trika. A jako jarní bonus nás nádhernou pouštní krajinou provází veselé kaktusy ale i další rozkvetlé keře a kytičky, které byly schopné adaptace. Jsme z toho nadšení. Natáčíme a fotíme jako zběsilí. Sledujeme dramatický západ slunce. A vracíme se zpět na základnu: městečka Joshua tree. Uléháme v našem voze, uprostřed poušti za městem a těšíme se na další zážitky v národním parku.

Celkově tady trávíme celé čtyři dny, které si užíváme brouzdáním kolem mysteriózních kamenných formací, všelijakých tvarů a seskupení, které se bez varování objevují po pár kilometrech po vjezdu do Národního parku. Když člověk popustí uzdu své fantazie může v nich vidět spoustu možných i nemožných věcí. Ovšem u některých skal a kamenů ani ta fantazie není třeba. Prostě před vámi stojí skladba z kamenů pojmenována " The Face Rock" připomínající lidský obličej, anebo "The Skull" čili lebka! Při pohledu na kopice "naaranžovaného" kamení Vás nemůže nenapadnout otázka: Kdo je sem dal? Jak se sem dostali? Vše má na svědomí Matka příroda. Před mnoha tisíci lety se díky vulkanické činnosti nakupil granit těsně pod povrchem zemským. Jak se hornina ochlazovala a krystalizovala, praskala jak ve svislých, tak vodorovných liniích. Spodní voda skálu formovala a zaoblovala a nakonec díky erozi došlo postupně k úplnému odhalení. Tadaaa! Přírodo.... Děkujeme!

Ale nejsou to jen skály ze kterých nám přechází zrak. Už tak surreálná krajina je doplněna stromy po kterých je pojmenovaný celý park. Joshua tree vlastně není ani strom, jen druh juky. Některé jsou zakryté od hlavy až k patě takovými voskovými lístky, které zadržují veškerou vlhkost uvnitř. Strom může dorůst až do výšky 10ti metrů. Ať živý nebo mrtvý slouží jako útočiště pro ptactvo, kterého je tu hojně. (Z těch známějších mohu jmenovat např.: jestřáb, sova, havran , datel). Další zvíře které nás překvapilo byla pouštní želva, kterou jsme potkali na samotném vrcholku Rayn's Mountain. Odkud byl krásný výhled, ale kráska s krunýřem vyhrála nad panorámatama. Byli jsme překvapení kolik zvířat v poušti dokáže přežít. Kromě hlodavců a hadů je tady spoustu druhů ještěrek. Těch jsme viděli opravdu hodně a já měla pokaždé skoro zástavu srdce, páč jsem samozřejmě všude viděla hadičáky, co mě chtějí bez milosti uštknout. Hada jsme díky bohu nepotkali, ale paní z Čech, na kterou jsme tady narazili mi ukazovala fotku chřestýše a ještě jednoho hada neznámého původu.

Ještě malá dějová odbočka: během naší cesty jsme nepotkali krajana, ale během jednoho dne v Joshua parku kolem sebe slyšíme češtinu snad za každou skálou, skoro si myslíme, že nás šálí sluch. Pak se bavíme s jedním klukem a zjišťujeme, že je součástí skupiny 19 Čechů! Jsme si museli začít dávat pozor na jazyk!...Konec dějové odbočky!

Zvětších savců tady najdete například Bighorn sheep; což je něco jako muflon . Zdejší mufloni měli zrovna zápal plic a letáky po parku nakazovaly , kteří by potkali kašlajícího muflona s nudlí u nosu, že tuto informaci musí neprodleně hlásit. Poušť ovšem nebyla domovem jen zvěři. Ale žili zde samozřejmě i lidé! Nejprve tu byli původní obyvatelé amerického kontinentu, kmen Chemehuevi, později poušť sloužila jako schovka pro zloděje stád. Ti se ve skalách skrývali s ukradeným dobytkem až do doby dokud nepřišli osadníci hledající zlato, kteří tady vybudovali několik dolů, které jsme také navštívili. Po cestě do jednoho z nich jsme narazili na místo, kde se odehrála jedna z přestřelek, které všichni dobře známe z westernových filmů. Jeden týpek neměl rád druhého, tak ho prostě odbouchnul. Sám mu pak vyrobil na památku pomník. Ach! Ten divoký západ!

Joshua tree National Park se s námi rozloučil kaktusovou Cholla zahrádkou, která je skoro na samém konci parku. U zahrady nechyběla lékárnička s první pomocí, to asi kdyby někdo samou láskou kaktus objal.

Bylo nám tak nějak smutno když formací začalo ubývat a když kameny úplně zmizeli bylo jasné, že naše skalní dobrodružství končí.