Cesta přes Washington state

Vstali jsme časně z rána, dali si poslední snídani na Kanadské půdě a vyjeli směr Osooyos, který je také součástí Okanagan Valley. V podstatě celá oblast až k hranicím byla plná vinic a různých ovocných sadů. Bylo zrovna období postřiků, takže jsme viděli nespočet stříkacích akcí. Kdy osoba v zahalená v igelitové celokombinéze sedí na traktoru, má na sobě ještě masku, to aby se stříkající nenadýchal té chemikálie, kterou vypouští mezi stromy. Doufám, že si na ovoce pak nedají nálepku "organic"!

Cesta rychle ubíhala, protože bylo na co koukat a co by dup jsme se ocitli na hraničním přechodě Osooyos. Měli jsme nahnáno, páč jsme četli, jak nějaké backpackry nechtěli vůbec pustit přes hranice, nebo jim prohrabali všechny věci a podobně.

Ale náš průjezd byl neočekávaně hladký. Officer Wright se nás akorát zeptal jestli vezeme ovoce, zeleninu, opiáty, alkohol nebo drogy? My jsme odpověděli, že vezeme akorát květák. A on že, to je oukej ať jen zaparkujeme o kousek dál a jdeme si vyzvednout pasy do lobby. V lobby bylo několik policejní úředníků s kolťákem za pasem a Donald Trump visící na zdi. Tam jsme museli nahlásit, kde budeme spát první noc, zaplatit $12 za víza a mohli jsme pokračovat v cestě.

Prvním úkolem nutným pro přežítí je zakoupení US SIM karty. Podle internetu se to zdálo jako neuvěřitelná bojovka, ale opak je pravdou. SIM karta zakoupena, v prvním Walmartu za $50/měsíc. Drahý, ale není zbytí.

Náš cíl byl free kemp s názvem Ice House. Cestou jsme se stavili na obrovské vodní elektrárně, která se jmenovala Chief Joseph's Dam. Pak jsme jeli přes krásný úsek okolo jezer a dechberoucích skalních formací. Oblast nese jméno Sun Lakes - Dry Falls state Park. Rozhodně se tu ještě zastavíme po cestě zpátky.

Cesta byla celkem dlouhá a oddechli jsme si, když nás na konci dne čekal malebný, ale trochu strašidelný free kemp u řeky! Cesta k němu byla celkem prudké povahy, ale rozhodně stála za to. Pěkně jsme si uvařili, poseděli na židličkach a šli spát.

Je prostě ještě docela zima (pozn. autora; zima jak bejk) a vstávání a převlékání ráno i večer je pokaždé nadlidský úkol. Ale horký čaj vždy vše zachrání. Proto nám gas z bomby mizí jak pára nad hrncem.

Ráno jsme vyjeli brzo a další naší plánovanou zastávkou byla Hood River be státě Oregon. Velice proslulý spot ve světě kiterů. A hádejte co? Vítr foukal a Pepča si zakitoval. I když byla zima jak blázen, asi 5°C. Ale náš nadšenec šel do vody. Vydržel krásných 20 minut a vrátil se s úsměvem na tváři! A říkal: ”o tomhle spotu jsem si vždycky četl, a teď jsem tu kitoval!"

Teď je ještě mimo sezónu, ale místní říkal, že v létě se městečko změní k nepoznání.

Zatím se nám neskutečně dařilo a ve státě Oregon, kde je Hood River přišla první past a to, že 90% kempů v naší cenové skupině je ještě zavřených. Volíme tedy odpočívadlo na dálnici, které je zdarma. A noc je překvapivě klidná. Na odpočívadle je dokonce i parčík, ale chodit na trávu se tam nedoporučuje, protože jsou tam chřestýši a z dubů prý kape jed. Paráda!

Budík máme nastavený na 7am, to proto, že v Hood River je před obchodem s Kitovym vybavením výprodej použité výbavy. A my tam nesmíme chybět. Pepča dokonce odpovídal na otázku pro místní média. To, že se to opravdu později objevilo na internetu víme, díky českému kámošovi, co windsurfoval na Hood River a stále sleduje dění v téhle oblasti. Pepča je hvězda! Sranda!

Koupili jsme si neoprenové rukavice a pak jsme v obchodě objevili kite. Ve skvělé kondici a za rozumnou cenu. Tak jsme ho tam nemohli nechat. Místo v autě sice nemáme, ale to se nějak vyřeší! V záchvatu nákupní horečky ještě zastavujeme v outletu někde podél dálnice a kupujeme si boty! Byli v akci, tak jsme je tam taky nemohli nechat a nemůžeme chodit jen v pohorkách. To dá rozum! Snad bude taky někdy teplo!

Napojujeme se na 101 Pacific Highway, která lemuje západní pobřeží. A je to krása. Byla by to ještě větší krása, kdyby svítilo sluníčko. Ale nálada neklesá a my věříme ve slunečné zítřky. Noc trávíme na nádherném místě. Na kopci odkud je super výhled, a bez poplatku. Kempy hledáme podle aplikace wikicamps. Společnost nám dělá akorát pár Němců ve stanu. Jak jsme rádi, že můžeme spát v autě, když je vidíme stavět stan v týhle zimě! Už jsme víc na jihu, ale teploty nijak nestoupají.

Ráno sledujeme východ slunce přímo z postele a jsme šťastný jak dvě blechy. Náladu posléze kazí jen déšť, přeháňky! Ale vyrážíme zase podél pobřeží a vidíme krásný pláže, Maják, tuleně, a sympatický přímořský městečka, který se s příchodem léta určitě změní na turistický peklíčka. Akorát je šedivo. Tak to tak nepřeháníme s prozkoumáváním a říkáme si, že po cestě zpět bude tepleji a snad bez deště.

Jo, a taky jsou všude cedule, že musíme mít roční permit pro vstup do státního parku, který samozřejmě nemáme, ale ani nemáme v úmyslu ho kupovat, když jen projíždíme. Tak se nikde moc nezdržujeme. Řešit to budeme až po cestě zpět. Problém je, že každý stát má jiný permit. A nemají v nabídce nic výhodného pro turisty jako my. Člověk musí koupit vstup na rok nebo zaplatit jednodenní poplatek za $5. Cestou se stavujeme ještě v Thrift store ve městě Bandon, což je v podstatě takový sekáč. Ale mají tam všechno. Od nábytku přes spotřebiče až po spoďáry. My jsme si tam našli mapu US a průvodce cestou po 101 Pacific Highway. A koupili si ještě četbu na dlouhé teplé letní večery. Snad přijdou!

Naší cílovou destinací se stal kemp Floras Lake. Který podle nás nabízí nejlepší deal na celém pobřeží. Ha ha! Ne, jsou tu sprchy zdarma, Wi-fi zdarma je to tu krásný a ještě se tu dá kitovat. To vše za pouhých $15. Bohužel je ale zima a přeháňky. I přes to si to tu užíváme. A zůstali jsme tu dvě noci a možná dáme i třetí.

Na jezero člověk vidí hned z kempu. Vodní plocha je z jedné strany lemovaná prastarým lesem a z druhé strany jsou písečné duny a za nimi je non-stop slyšet vlnobití oceánu. Kitovat se dá právě na jezeře. Zároveň vozíme v autě nafukovací kajak. A světě div se, sluníčko svítí takže možná půjdeme "zcheknout" jezero přímo z vody.

Včera jsme byli na super procházce. Šli jsme po Oregon Pacific Trailu, který nás vedl od pobřeží, skrz krásný prales, kde jsem čekala, že na mě každou chvíli vyběhne T-REX. Všude kapradí, stromy porostlé mechem a sem tam potůček s krásně čistou vodou a písečným dnem. Vyšli jsme z lesa na vysokém břehu ze kterého byl vidět oceán s krásným výhledem na vymleté skály ve tvaru mostu. Krása střídala nádheru!