Bye Bye Sun Peaks!

Jupijeeej! Poslední šichta v Masa's se stala realitou. Byla to celkem úleva. To i proto, že se na poslední tři dny jinak poklidná a spořádaná vesnička Sun Peaks otřásala v rytmu elektronické hudby. Snowbombing je hudební festival původem z Rakouska a na Sun Peaks se již několikátým rokem těší oblibě v Kanadské obdobě.

Jak bych to celé popsala? Duc! Duc! Duc! Omladina v retro kombinezách a funny převlecích tančící pod pódiem, v rytmu který mixuje DJ nebo DJjka, výjimečně hraje i nějaká kapela. Například hlavním hřebem programu byla známá skupina Cypress Hill.

Já jsem ani neměla náladu někam jít, páč jsem to stejně musela poslouchat celej den (před i za naší restaurací byly stage). Lidi ani moc nejedli, jen pili a požívali měkké i tvrdé drogy. Jedno ráno se v Masa's ještě před otevřením našel balíček s "Kokešem". Na Sun Peaks vyjížděla několikrát i záchranka. Dvakrát bylo důvodem předávkování. Ale festival byl oficiálně samozřejmě drug free. Smích! Celkově, drogová situace v Kanadě nás nepřestává udivovat. Tráva, ta je legální a bere se snad na lehčí váhu než alkohol. Houby, to je taky normálka. A máme pocit, že v práci jsme byli skoro jediní, kteří během sezóny nezkusili něco jinýho než Cannabis. Ilustračně, kamarád nám vypráví čeho byl svědkem: " Hej, on si normálně namazal chleba burákovym máslem dál si na to pár hub, který vytáhl ze šuplíku a zapil to pivem. Jen tak, jako by si na chleba dával pažitku! "

O našem posledním volnu jsme se šli rozloučit s kopcem ve velkém stylu. Půjčili jsme sněžnice a vyjeli lanovkou i s lyžema (Sněžnice připnutý na baglu). Dojeli jsme až k hranici ski areálu, nasadili sněžnice a vylezli na Mount Tod, což je nejvyšší kopec Sun Peaks. Tam jsme postavili sněhuláka. Náš výtvor měl tak tři metry, to aby vydržel co nejdéle. Vypili jsme pivo, obejmuli kopec a řekli mu "dík/čau!"

Sezóna je totálně u konce. Sníh je úplně mokrej. A všude po sjezdovkách jsou místa kde je bahno a tráva. Rozloučili jsme se se všemi, co jsme měli rádi a nadešel čas balení. Protože nás čeká velké dobrodružství a to cesta do USA. Ráno v den odjezdu vstáváme a venku zase padají trakaře. Plán je odjet v 10. Vyjíždíme v 11, auto úplně narvané věcma. Jedeme pro rakev do Salmon Arm a doufáme, že rakev naší situaci vyřeší. Nevyřešila!! A my jsme z toho celkem na nervy! Naše auto je hodně do punku, neorganizovaný a místo na spaní připomíná "U rampu". Usínáme na free kempu v Pentictnu,BC, Kanada a modlíme se ať zítra neprší protože to musíme všechno přerovnat.

Ráno probíhá neuvěřitelný brainstorming před autem v mrazu a přichází několik spásnych nápadů. Kupujeme například takový ty pytle co jdou vysát vysavačem a dáváme do nich přebytečné hadry. Organizujeme, rovnáme a vyhazujem věci, které dosloužili. Uf, konečně to vypadá trochu k světu, alespoň na ten přejezd přes USA hranice. Spíme ještě jeden den na našem free plácku v Pentictnu, kde ráno seškrabujeme jinovatku z auta a jedeme vstříc novým zážitkům v USA bejby!!!